Teorie jáství novorozence v knize Teorie mateřství

Kniha Teorie mateřství se zabývá otázkou péče o miminko od narození po období, kde se dítko samo (přirozeně) začíná od matky oddalovat. Dozvíte se, proč nemohou miminka sama usnout, proč je pro ně důležitý tělesný kontakt a co jim způsobuje vytrvalý pláč.

Ústředním tématem knihy je pláč novorozenců, jejich potřeba blízkosti a způsob, jakým tělesný kontakt ovlivňuje jejich pocit bezpečí. Autorka se pokouší nabídnout jiný pohled na vztah mezi matkou a novorozencem, na porod, poporodní péči, uspávání, společné spaní, nošení i na každodenní potřeby miminka.

Proč novorozenci tolik pláčou

Proč malá, novorozená či několika měsíční miminka tolik pláčou? Jak je možné, že plačtivé záchvaty není schopna utišit ani jejich matka. Je opravdu možné, aby „lidské mláďátko“ první tři čtyři měsíce (někdy i déle) trpělo na ukrutné bolesti bříška.

A jaký jiný savec by měl stejné „prokletí“? V knize se autorka pozastavuje nad tématem pláče u miminek. O tématu, o kterém maminky moc nepřemýšlí, protože miminka prostě občas brečí, ale co když brečet vůbec nemusí?

V kapitole o pláči autorka představuje jak dětský pláč není dobrý, pro rodiče ani dítě, ani okolí. Zajímavá věta k přemýšlení je „plačící děti nebo nevnímaví rodiče“?

Kniha tak nepojednává pouze o tom, jak pláč utišit, ale především o tom, co může dětský pláč znamenat a zda někdy není reakcí na nenaplněnou potřebu blízkosti, bezpečí nebo tělesného kontaktu.

Tělesný kontakt, nošení a pocit bezpečí

Obzvláště oceňuji autorčino zamyšlení nad tím, jakou roli v životě miminka hraje pláč a jak důležité je zajistit miminku pocit blízkosti a bezpečí (např. šátkováním, spinkáním v hnízdečku v posteli).

Kniha se věnuje také společnému spaní a náhradě kočárků šátky či nosítky. Se spaním a usínáním jsme dlouho bojovali až jsme to jednoho dne vzdali a řekli si abysme byli všichni v pohodě tak budeme spát spolu.

Syn s námi spal cca od 3 měsíců s pár pokusy aby spal ve své postýlce a dál v postýlce u naší postele do 2,5 let a kojila jsem 20 měsíců. Ze začátku jsem syna nenosila, přiznám se, že jsem se bála, ale když byl větší a rostly mu zoubky nosila jsem ho (teda v nosítku), ale byl taky hodně kočárkový.

Čtenářská zkušenost zároveň ukazuje, že jednotlivé děti mohou reagovat odlišně. Ač jsem sama příznivkyní nošení, znám kolem sebe X případů, kdy dítě nosit nechtělo (třeba už druhé a další, takže špatným úvazem to asi nebylo) a bylo radši v kočárku.

Právě v tomto ohledu je důležité vnímat doporučení knihy jako určitý pohled na péči o dítě, nikoli jako jediný způsob, který musí vyhovovat každé rodině.

Usínání a společné spaní

Kniha se snaží vysvětlit, proč nemohou miminka sama usnout a proč může být pro jejich uklidnění důležitý tělesný kontakt. Jedna z čtenářek popisuje, že se svou rodinou dlouho řešila spaní a usínání, až se rozhodla pro společný spánek.

Se spaním a usínáním jsme dlouho bojovali až jsme to jednoho dne vzdali a řekli si abysme byli všichni v pohodě tak budeme spát spolu. A myslím, že by to tak mělo být.

Další zkušenost ukazuje, že některé rodiny volí postýlku u rodičovské postele a že se způsob spaní může v průběhu času měnit. Syn s námi spal cca od 3 měsíců s pár pokusy aby spal ve své postýlce a dál v postýlce u naší postele do 2,5 let a kojila jsem 20 měsíců.

Porod, poporodní péče a začátek vztahu

Autorka začíná knihu svým vlastním příběhem čili porodem svého syna, kde popisuje své pocity a jak se k ní a k miminku chovali. Některý přístup sester je opravdu prazvláštní což potvrdím, některé mají prostě něco zajetého a nehodlají nic měnit a dopadá to tak, že na ženu moc tlačí nebo jsou takový hrr nedej bože nepříjemné.

Co se týče kapitoly života matky tak autorka začala tím co se se ženami v porodnici děje a jaký to má na ně vliv. Za studií jsem přišla do kontaktu s mnoha mě rovnými spolužačkami z různých koutů Česka a v některých porodnicích je vážně přístup příšerný.

Porod a vztak matky k dítěti je v knize krasne popsán a nabízí jiny pohled na vztah mezi matkou a novorozencem. Vlastní prožitek porodu a poporodni péče může oslovit velkou řadu nastavajicich maminek, které by se rády dozvěděly vice o nastavajicim vztahu mezi maminkou a dítětem.

V jedné čtenářské zkušenosti se zároveň objevuje vzpomínka na klid a pocit štěstí při porodech a na pohled na spokojenou maminku s miminkem v náručí. Vzpomněla jsem si na svůj vlastní porod a měla slzy na krajíčku, nebo jsem si vzpomněla i na ten klid a pocit štěstí když jsem byla součástí u porodů jiných a ten pohled na spokojenou maminku s miminkem v náručí.

Inspirace evolucí a srovnání se světem savců

Autorka vzala knihu opravdu od základů, od toho jak vznikl život a jak žili naši předci. Moc se mi líbilo porovnání šimpanze a miminka a já si říkala, sakra vždyť naše přístupy nejsou tak rozdílné.

Zvlášť oceňuji úvodní kapitolu o evoluci, která propojuje celkovou myšlenku knihy, a také vlastní zkušenosti autorky o fázích dne svého syna.

Právě srovnání lidského mláděte s jinými savci slouží jako jeden z podnětů k přemýšlení o tom, jaké podmínky jsou pro novorozence přirozené a proč může být dlouhé odloučení od matky pro dítě obtížné.

Kočárek, rovná podložka a nošení

Kniha se dotýká také otázky kočárku a rovné podložky. A to nemluvím o kočárku a rovné podložce, které dokázali autorku pěkně rozparádit.

Součástí tématu je rovněž používání šátků a nosítek. Kniha upozorňuje na možnost nosit dítě u těla, současně však čtenářské zkušenosti ukazují, že ne každé dítě tuto formu přepravy přijímá.

Ze začátku jsem syna nenosila, přiznám se, že jsem se bála, ale když byl větší a rostly mu zoubky nosila jsem ho (teda v nosítku), ale byl taky hodně kočárkový.

Ač jsem sama příznivkyní nošení, znám kolem sebe X případů, kdy dítě nosit nechtělo (třeba už druhé a další, takže špatným úvazem to asi nebylo) a bylo radši v kočárku.

Osobní zkušenosti a otázka zobecňování

Jedna z hlavních výhrad vůči knize se týká toho, že autorka podle některých čtenářů vydává spoustu osobních zkušeností s jedním dítětem za všeobecné pravdy. Možná kdyby s knihou počkala, až bude mít víc než jedno dítě, „hovořila“ by jinak.

Pro mě trochu zbytečná kniha, pardon. Mám dojem, že autorka se prostě musela vypsat z toho, že se po porodu prvního dítěte nechala ovlivnit zdrav. personálem v porodnici a hlavně pak svými blízkými, jak o své dítě ne/má pečovat, načež objevila Ameriku - kontaktní rodičovství.

Další čtenářka naopak uvádí, že kniha je z velké části plná pravdy a že její hlavní myšlenka může být pro řadu maminek, obzvláště prvorodiček, velmi nosná.

(SPOILER) Jsem prvorodička v očekávání, takže si na všechny radosti a strasti spojené s mateřstvím teprve přicházím a ještě přicházet budu. Mám ale dojem, že tahle kniha je z velké části plná pravdy.

Rozdílné reakce tak ukazují, že kniha může být pro jednu čtenářku zásadním podnětem k zamyšlení, zatímco pro jinou bude opakováním již známých přístupů.

Teorie o pláči, SIDS a ADHD

Největší rozpaky vyvolaly některé autorčiny závěry o souvislosti pláče, deprivace miminka, ADHD a SIDS. Nebo autorčina sebejistota ohledně příčiny SIDS? To je až trochu k pousmání.

Co se mi na knize nelíbilo, byla absence vědeckých podkladů pro některé autorčiny závěry (např. souvislost SIDS/ADHD a pláče/deprivace miminka). Je důležité mít na paměti, že tyto závěry jsou pouze teoriemi či neotestovanými hypotézami založenými na autorčiných přesvědčeních či osobních zkušenostech, chybí jim zasazení v širším odborném kontextu a působí až příliš jednoznačně a radikálně.

To, že autorka zmiňuje, že za psychické poruchy jako ADHD, SIDS a podobné může pláč mě dost překvapilo a kroutila jsem jako zdravotník hlavou, ale po přečtení jsem si říkala, že na tom něco může být.

O kapitole SIDS jsem jako porodní asistentka hodně přemýšlela a často se k ní vracela, prostě mi to vrtalo hlavou. S tím, že nejsou miminku naplněny jeho potřeby a proto umírá jsou zajímavé teorie.

Tyto pasáže mohou být podnětné jako součást diskuse o potřebách dítěte, ale nelze je chápat jako jednoznačně prokázané vysvětlení závažných zdravotních stavů.

Každodenní pláč a uklidňování dítěte

Také jsme bojovali s pláčem hlavně večer, kdy jsme jen chodili a houpali v náručí, kapičky na prdíky občas pomáhaly. Tato zkušenost se dotýká situace, kterou znají mnozí rodiče: dítě pláče zejména večer a uklidnění vyžaduje opakované nošení, houpání a tělesnou blízkost.

Je opravdu možné, aby „lidské mláďátko“ první tři čtyři měsíce (někdy i déle) trpělo na ukrutné bolesti bříška. A jaký jiný savec by měl stejné „prokletí“?

Autorka se snaží hledat širší vysvětlení dětského pláče a zpochybňuje automatické připisování každého dlouhého pláče bolestem bříška. Zároveň však čtenářské zkušenosti připomínají, že jednotlivé děti reagují různě a že někdy mohou pomoci i praktické prostředky proti nadýmání.

Komu může být kniha určena

Kniha je často doporučována budoucím matkám a zejména prvorodičkám. Krásná kniha pro všechny maminky, ať budoucí nebo současné. Pro ty nastávající maminky je tu spousta dobrých rad a informaci a každý další pohled na “mateřství a rodičovství a vše kolem toho” se hodí.

Porod a vztak matky k dítěti je v knize krasne popsán a nabízí jiny pohled na vztah mezi matkou a novorozencem. Velmi čtivé, takových publikací neni k dispozici mnoho.

Kniha se čte krásně. Autorka píše srozumitelně a mile. Text krášlí moc pěkné ilustrace. Doporučila bych ji hlavně prvorodičkám.

Jedna z čtenářek knihu označuje za zajímavou, protože nutí k zamyšlení a otevírá oči v tématu, s nímž bojuje téměř každá matka. Je až s podivem, ze nad něčím, s čím bojuje téměř každá matka, se vlastně žádná nedokáže zamyslet tímto způsobem.

Další čtenářka oceňuje, že ji kniha mile naladila na přirozené a jemné mateřství. Nemůžu říct, že bych se v knize dozvěděla něco převratného a nového, ale i tak mě mile naladila na přirozené a jemné mateřství, které je mi už nějakou dobu sympatické.

Styl, srozumitelnost a zpracování

Čtenářské hodnocení knihy není jednoznačné ani po stylistické stránce. Je to moc zajímavá kniha. Nutí k zamyšlení a opravdu otevírá oči.

Kniha se čte krásně. Autorka píše srozumitelně a mile. Text krášlí moc pěkné ilustrace.

Současně se objevuje výhrada k rozsahu a opakování některých myšlenek. Knize by také prospělo zestručnění, některé pasáže byly až příliš rozvleklé, myšlenky se v nich zbytečně cyklicky opakovaly.

V závěru knihy jsem bohužel měla pocit, že už se jedná spíše o jakési lamentování nad tím, co vše je s dnešní společností z hlediska výchovy miminek špatně.

Co bych lehce vytkla, tak určitě mnohé stylistické chyby (odstavce, opakování stejných slov ve větě) - před druhým vydáním by to chtělo ještě zkontrolovat.

Jedna z čtenářek zároveň oceňuje trefný sarkasmus. Moc se mi líbil trefný sarkasmus.

Hlavní myšlenka knihy

Příroda to pro maminky a jejich děťátka nepochybně dobře vymyslela, opatřila je všemi potřebnými instinkty, pudy a mechanismy, takže už nezbývá nic jiného, než jim citlivě naslouchat a řídit se jimi, což je v dnešní uspěchané době protkané vlivem médií a sociálních sítí nepochybně obtížné.

Maminky, dělejte zkrátka to, co cítíte, že vašemu miminku i vám prospívá. V první řadě se řiďte svými instinkty a zkušenostmi, teprve poté nevyžádanými radami širšího okolí.

Seznamte se se svým miminkem důkladně, vylaďte se na něj a vše půjde tak, jak má. Právě důraz na vnímání konkrétního dítěte patří k myšlenkám, které mohou být pro rodiče praktické i tehdy, když se neztotožní se všemi autorčinými vysvětleními.

Ať žijí šťastnější miminka = šťastnější lidé. :)

Je to moc zajímavá kniha. Nutí k zamyšlení a opravdu otevírá oči. Ať žijí knihy, které nás nakopnou a prozradí nám to, na co sami nedokážeme přijít.

Základní údaje o knize

Čtenářské reakce se pohybují od velmi kladného přijetí až po výraznou kritiku. Jedna čtenářka knihu označuje za krásnou a vhodnou pro všechny maminky, jiná ji považuje za z velké části zbytečnou, protože popisované principy kontaktního rodičovství již znala.

Rozporuplné dojmy souvisejí především s mírou zobecňování osobní zkušenosti, s absencí vědeckých podkladů u některých tvrzení a s délkou některých pasáží. Hlavní myšlenka textu může být pro řadu maminek, a obzvláště prvorodiček, velmi nosná.

Ať žijí knihy, které nás nakopnou a prozradí nám to, na co sami nedokážeme přijít.

tags: #teorie #jastvi #novorozenec #kniha