Patron nedonošených dětí: duchovní opora i skutečná pomoc rodinám

Za patrona nedonošených dětí je v křesťanské tradici nejčastěji považován svatý Rajmund Nonnatus, který je vzýván také jako patron těhotných žen, porodních asistentek, porodníků, porodních bab a proti poporodním potížím šestinedělek. Za nenarozené děti je uváděn také svatý Gerard Majella, patron těhotných žen a dětí včetně nenarozených, a svatý Norbert, k němuž se lidé modlí za nastávající matky, nenarozené děti a šťastný porod.

Patronství může rodičům nabídnout duchovní útěchu, ale rodiny předčasně narozených dětí potřebují také odbornou zdravotní péči, psychologickou podporu, ranou péči, rehabilitaci a praktickou pomoc. Předčasně narozené dítě vyžaduje specifickou péči a její stupeň závisí na tom, s jakou hmotností a v jakém týdnu se narodilo.

Svatý Rajmund Nonnatus jako patron těhotných žen a dětí

Svatý Rajmund Nonnatus pocházel z vesnice Portell nedaleko Barcelony v severovýchodním Španělsku. Latinské jméno Nonnatus znamená nenarozený. Dostal ho proto, že jeho matka zemřela dříve, než se mohl narodit.

Při umývání mrtvé matky si přítomné ženy všimly, že se dítě v ní hýbe. Pokud ho chtěly zachránit, neměly moc času na přemýšlení. Situace se vyřešila, když bratr mrtvé ženy rozřízl její tělo mečem a pomohl tak dítě přivést na svět.

Byl to chlapec. Dali mu jméno Rajmund. Tento neobvyklý „císařský řez“ se odehrál někdy v roce 1200.

Svatý Rajmund Nonnatus je patronem těhotných žen, porodních asistentek, porodníků, porodních bab, dětí, nespravedlivě obviněných a proti poporodním potížím šestinedělek.

Svatý Gerard Majella a ochrana matek a nenarozených dětí

Svatý Gerard Majella (1725 - 1755) - italský světec, patron těhotných žen a dětí (včetně nenarozených).

Když při návštěvě rodiny Pirofalů „zapomněl“ svůj kapesník, přinesla mu ho mladá dívka z této rodiny. „Nech si ho,“ odpověděl jí, “jednou ho budeš potřebovat.

Po několika letech málem zemřela při svém prvním porodu. Rychle sáhla po kapesníku bratra Gerarda. A zázrak šťastného porodu byl tady.

V neapolské oblasti si tato událost okamžitě získala velkou proslulost. Proto je bratr Gerard vzýván zejména jako ochránce matek v ohrožení života.

Život bratra Gerarda byl spletí utrpení, nemocí a zázraků z lásky a pro lásku k Pánu.

Svatý Norbert a modlitba za nastávající matky

V naší kanonii se modlíme na přímluvu svatého Norberta také za nastávající matky, nenarozené děti a bezdětné manžele.

Svatý Norbert měl ve velké úctě tajemství Vtělení Božího Syna. Proto i pro začátek zasvěceného života svého a svých prvních spolubratří vybral den Narození Páně.

Na několika obrazech je znázorněn, jak klečí před Matkou Boží držící Dítě Ježíše a podává Jim listinu se svými sliby.

V prvním Norbertově životopise /Vita A/ je zaznamenána zpráva o události, která se stala v Laonu. Za Norbertem přišla s pláčem jedna žena, která dlouhá léta žila v bezdětném manželství.

Prosila ho, zda by mohla opustit manžela a vzdát se světa, když nemají žádného potomka. Norbert jí na to prorocky odpověděl: „Ne tak, ale záhy budeš mít syna. Nenecháš ho jako dědice pro svět, ale hned po narození ho zasvětíš Bohu.

Po něm porodíš ještě více dětí, se kterými svůj majetek i sebe odevzdáš klášteru, abys potom Bohu sloužila.“

Žena tomu uvěřila a zanedlouho se jí narodil syn Mikuláš, který pak vstoupil do kláštera v Prémontré.

Od přenesení ostatků svatého Norberta z Magdeburku do Prahy r. 1627 je tento světec zařazen mezi patrony naší země. Úcta ke sv. Norbertovi a prosby o jeho přímluvu při příchodu nového života na tento svět jsou u nás dochovány např. v Hodinkách ke cti a chvále svatého Norberta z r. 1749.

Svatý Norbert je též vzýván jako patron bezdětných manželství. V knize „Rok se svatými“ je svatý Norbert označen jako patron šťastného porodu.

V současné době prožíváme zvláště v naší zemi jak krizi rodin, tak velký úbytek populace, vysoké procento bezdětných manželství, zabíjení nenarozených dětí, velké problémy s donošením dětí, riziková těhotenství z mnohých příčin.

Modlitba k svatému Norbertovi za šťastné narození dítěte

Svatý Norberte, velký a věrný služebníku Boží! Zvláštním způsobem jsi uctíval svaté a podivuhodné narození našeho Spasitele, kterého nejčistší Panna Maria, jeho matka, počala bez poskvrny a porušení svého panenství a porodila jej beze vší bolesti.

Proto jsi i vznik svého premonstrátského řádu spojil se dnem narození Ježíše Krista. V pokoře tě tedy prosím, svatý Norberte, jako zvláštního ochránce, aby mi (jí) Bůh dal na tvou přímluvu milost donosit a porodit tento plod života.

Ať také dá svou milost, aby toto poaté dítě bylo křtem přijato do Kristovy církve a Jemu, našemu Pánu, celý život věrně sloužilo, abychom nakonec spolu dosáhli věčné spásy. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.

Patroni dětí a nenarozených dětí

Za děti celkově jsou uváděni Antonín Paduánský, Jan Bosco, Anežka Římská, Baltylda, Filomena, Gabriel Gowdel, Gerard Majella, Marie Gorettiová, Josef, Kryštof, Mikuláš z Myry, Pankrác, Pražské Jezulátko, Rajmund Nennatus, Solangia, Symphorosa a sedm jejích synů, Vedast a Trofimus z Arles.

Za nenarozené děti je uváděn Gerard Majella a Rajmund Nonnatus (Nenarozený).

Za nemocné děti jsou uváděni Aldegunda, Pharaildis (Verylde) a Lucie. Za zdraví dětí jsou uváděni Aldegunda, Anežka Česká, Fridolín, Gothard, Kristina Kyriak, Lucie, bl. Petr Donders a Zdislava.

Za děti, které se těžko učí chodit, jsou uváděni Aldegunda, Vedast a Zeno. Za děti, které se těžko učí mluvit, je uváděn Zeno. Za zaostalé, těžko chápající děti je uváděn Hilarion z Poitiers.

Za chlapce jsou uváděni Jan Bosco, bl. Marcel Callo a Mikuláš z Myry. Za dívky jsou uváděny Barbora a Růžena z Viterba.

Za záchranu duší dětí jsou uváděni Monika a Jan Bosco. Za děti, které se těžko učí, jsou uváděni Dominik Savio, Fina, Jan Křtitel Righi, bl. Marcel Callo a Petr z Antiochie.

Co znamená předčasné narození

Nedonošené děti přicházejí na svět mezi 24. až 37. týdnem těhotenství a jejich porodní hmotnost se pohybuje od přibližně půl kilogramu do dvou a půl kilogramu. Za extrémně nezralé se označují děti narozené před 27. týdnem těhotenství.

Počet předčasně narozených dětí u nás každoročně stoupá, v současnosti jde o zhruba 7-10 procent z celkového počtu narozených dětí.

V České republice, podobně jako v dalších vyspělých státech Evropy, se ročně narodí kolem sedmi až osmi tisíc nedonošených dětí. To je v přepočtu sedm až osm procent ze všech porodů, uvádí nadační fond Předčasně narozené děti.

Počet předčasně narozených dětí se každoročně zvyšuje. Narůstá počet dětí narozených po umělém oplodnění, tím pádem i dětí z vícečetných porodů.

Stoupá průměrný věk matek při porodu, tedy i podíl žen, které rodí až po 35. roce. Ty mají k předčasnému porodu větší sklony.

V neposlední řadě se daří zachraňovat stále více dětí extrémně nezralých - narozených ve 26. týdnu těhotenství nebo dříve.

Proč k předčasnému porodu dochází

Z 60 procent jsou rizikové faktory, které mohou vést k předčasnému porodu, známé a dají se omezit nebo úplně odstranit. Nejčastěji mu předchází zánět nebo infekce bez zjištěné příčiny, zkracování děložního hrdla, preeklampsie, špatný stav plodu a komplikace vícečetných těhotenství.

U celých 40 procent předčasných porodů ale zůstává jejich hlavním příčina nevyjasněna.

Proti tomuto číslu v ostrém kontrastu stojí také časté pocity předčasných maminek, jako je sebeobviňování a pocity selhání, že mohly předčasnému porodu zabránit.

Zdravotní rizika a péče o nedonošené dítě

S předčasným narozením se pak pojí mnoho rizik a ohrožení zdravého vývoje dítěte. Časté jsou dýchací, oční či neurologické problémy.

Obor, který se zabývá péčí o novorozence, se nazývá neonatologie. S jeho rychlým rozvojem se v roce 1994 posunula hranice péče o předčasně narozené děti z 28. týdne na 24. týden těhotenství nebo k porodní hmotnost nad 500 gramů.

České republice však patří jedno z předních míst žebříčku úspěšnosti v péči o tyto novorozence. Česká republika patří ke světové špičce v péči o předčasně narozené a rizikové novorozence.

K tomuto úspěchu přispělo zejména zřízení dvanácti regionálních perinatologických center, která jsou k péči o předčasně narozené děti (od 24. do 32. týdne těhotenství) vybavena.

Novorozenecké jednotky intenzivní péče (JIP, RES) jsou místem, kde mají rodiče obvykle problém cítit se jako otec a matka. Doba, kterou zde předčasně narozené děti stráví, je individuální, řádově se pohybuje v několika týdnech až měsících.

Většina předčasně narozených dětí je navíc v inkubátorech a na přístrojích.

Inkubátor, dýchací podpora a krmení

Jako naprostá většina dětí, které se narodí v tomto období těhotenství, i František potřeboval hned od začátku pomoct s udržením základních životních funkcí. Bez této podpory by nepřežil.

František musel být napojený na umělý dýchací přístroj a dostal i surfaktant - látku, která je pro dýchání nevyhnutelná a nedonošené děti jí mohou mít nedostatek.

Už čtyři hodiny po porodu jsme ho od ventilátoru odpojili a dostal takzvaný CPAP, což je jiný přístroj, který umožňuje dítěti, aby dýchalo více samo.

Srdce fungovalo Františkovi bez problémů a po zabezpečení dýchání bylo možné říct, že jeho stav bezprostředně po narození je dobrý.

Z jednotky intenzivní a resuscitační péče (JIP) chlapeček putoval do inkubátoru, který mu zabezpečoval stabilní teplotu (nedonošené děti si ji nedovedou regulovat samy).

Díky inkubátoru nemusí vynakládat energii na udržení teploty a mohou si ji šetřit na věci, se kterými jim pomoct neumíme.

Další z věcí, se kterou zdravotníci malému pomáhali, bylo krmení - i nedonošená miminka mají sice dobře vyvinutý sací reflex, ale polykání je pro ně velice obtížné a riskantní.

Mléko se jim proto podává sondou přímo do žaludku.

Františkův příběh: narození v 25. týdnu

Pátý díl z cyklu videodokumentů Šance Dětem zachycuje život rodiny s dítětem, které se narodilo jako extrémně nedonošené v 25. týdnu těhotenství.

Dnes sedmiletý František přišel na svět o patnáct týdnů dříve, než se dle těhotenské průkazky své maminky Renaty narodit měl. Byl extrémně nedonošený, vážil jen těžce uvěřitelných 800 gramů.

Přístroje mu musely pomoct s dýcháním, jeho zdravotní stav se však navzdory okolnostem bezprostředně po narození vyvíjel celkem příznivě.

Maminka Renata byla kvůli těhotenským komplikacím přijata do nemocnice v pražském Motole, kde ale rozbíhající se porod již nemohli zastavit.

„Píchli mi kortikoidy, aby Františkovi pomohli s dýcháním, a řekli mi, že se může narodit za hodinu, týden nebo i měsíc. Sedm dnů jsem ležela hlavou dolů vedle operačního sálu a na konci 25. týdne jsem začala rodit,“ vzpomíná Renata.

První týdny: infekce a zánět střeva

Lékaři rodičům řekli, že rozhodující pro přežití miminka je první měsíc a do té doby nemají nic kupovat či zařizovat.

Renata se touto radou řídila, ale když chtěla po třiceti dnech začít s nákupem výbavičky, přišel šok: František opět ležel na jednotce intenzivní péče.

„Tekla z něj zelená voda. Řekli mi, ať čekám na telefon, že je otázka, jak to dopadne,“ vybavuje si maminka zoufalé chvíle.

František onemocněl nozokomiální infekcí, což je specifická nákaza, kterou člověk dostane jen v nemocničním prostředí. V případě nedonošených dětí, které mají velice nezralý imunitní systém, to znamená velkou komplikaci.

Lékaři malému nasadili antibiotika a po několika dnech se infekci podařilo zvládnout. Za dva týdny ale přišel další velký problém: zánět střeva.

Rodiče opět zažili obrovskou nejistotu, kdy nevěděli, zda syn přežije, ale malý bojovník František to nakonec zase zvládl.

Pak už mohla začít Renata malého kojit a situace se rychle zlepšovala. To samé platilo o vztahu maminky k synovi - postupem času bylo pouto k Františkovi stále silnější.

Psychika rodičů po předčasném porodu

Psychický stav ženy po předčasném porodu splňuje všechny charakteristiky krizové situace, zhruba tři až šest měsíců (i déle) po očekávaném termínu porodu se mohou objevit příznaky posttraumatické stresové poruchy.

Matky provází také nejistota a strach o miminko, jehož zdraví a život jsou dlouhé týdny v ohrožení. Mnohé z nich také nejsou ještě na mateřství připraveny, protože porod přišel ve chvíli, kdy s ním ještě nepočítaly.

„Nebyla jsem vůbec připravena na to, že se narodí, i když lékaři mi říkali, že porod může přijít každou chvilku. Nepřipouštěla jsem si to. Hlava nechápala, co se děje.

Když jsem ho poprvé uviděla, nedošlo mi, že je to moje dítě. Pocit všeobjímající mateřské lásky se nedostavil, Františka jsem vnímala jen jako někoho, kdo ode mě potřebuje péči a pomoc.

Připadala jsem si strašně podvedená,“ přiznává Renata.

Vyčítala si, že jej nedokázala donosit, zároveň ji svazoval pocit velké zodpovědnosti. Synka se bála dotknout, jako první to udělal její manžel Petr.

„Františka jsem si samozřejmě pohladila, ale byl to velký stres,“ svěřuje se.

U 40 procent předčasných porodů není známa příčina. Sebeobviňování proto samo o sobě neznamená, že matka mohla předčasnému porodu zabránit.

Vztah rodiče a dítěte

Už jen vzpomínkou zůstává, jak synka oslovovala jménem svého muže Petra, protože k miminku samotnému bezprostředně po jeho narození nic necítila, což se ale rychle změnilo.

Vztah rodiče k dítěti může vznikat postupně, zejména pokud je první kontakt ovlivněn šokem, strachem, přístroji a nejistotou o přežití dítěte.

Na jednotkách intenzivní péče bývá pro rodiče obtížné cítit se jako otec a matka. Zapojení matek do péče však začíná zdánlivými maličkostmi jako je hlazení či přebalovaní, a to i v době, kdy je dítě na řízené ventilaci.

Klokánkování a zapojení rodičů do péče

Jakmile to zdravotní stav dítěte dovolí, začíná se s tzv. klokánkováním, které přináší u předčasně narozených dětí mnoho psychických a duševních výhod, jakými jsou: stabilizování srdeční frekvence, pravidelnější dýchání, prevence stresu, delší periody spánku, snížení plačtivosti aj.

Při péči o nezralé novorozence je kladen velký důraz na zapojení matek do péče o své dítě. Cílem je podpora citové vazby, která pomáhá rozvoji a udržení laktace.

To si však žádá každodenní přítomnost matky nebo i obou rodičů v centru, kde je jejich předčasně narozené dítě, hospitalizováno (mnohdy po dobu až 4 měsíců).

Oční komplikace a retinopatie nedonošených

Retinopatie nedonošených (poškození sítnice oka) je u dětí, které přijdou na svět předčasně, velice častý zdravotní problém. Může k němu dojít vlivem zánětů či působením kyslíku, pokud je dítě na umělé dýchací podpoře.

Oba tyty důvody se projevily i u Františka. Nervový systém, a tedy i zrak, je u nedonošených dětí nevyvinutý, a pokud se sejde více rizikových faktorů, vývoj sítnice nejde žádoucím směrem.

Retinopatie je velice vážná věc, může vést až k úplné ztrátě zraku, nebo dokonce k úmrtí dítěte.

František měl postiženy obě oči - na jedno dodnes šilhá a hůře vidí, a to navzdory dvěma operacím. Není předpoklad, že by v budoucnu mohl vidět dokonale.

Kromě očních problémů však sedmiletý František vážnější zdravotní problémy nemá.

Rehabilitace a dlouhodobá péče

Rodiče s ním jezdí na rehabilitační pobyty, kde se setkávají s rodinami, jež mají děti s mnohem závažnějšími zdravotními postiženími.

Rehabilitace je již neodmyslitelnou součástí komplexní péče o nedonošené děti, neboť napomáhá jejich správnému psychomotorickému vývoji.

„Vždy jsem si říkala, co tady vlastně děláme, a před ostatními maminkami jsem se styděla, ale pak jsem si řekla, že k tomu nemám důvod.

Je to moje dítě a mám o něj strach. Ten bych ale měla stejný, i kdyby bylo úplně zdravě,“ říká Františkova maminka.

Vztah rodičů a vzájemná opora

Má-li dítě vážné zdravotní problémy, často se to podepíše na vztahu rodičů. Františkův táta Petr ale žádnou změnu nepozoroval:

„Nemám pocit, že by to náš vztah negativně či pozitivně ovlivnilo. Byl dobrý předtím, a pořád je.“

Renata to ale vidí trochu jinou optikou: „Ke změně podle mě došlo. Zjistila jsem, že Petrovi mohu věřit a opřít se o něj.

Krize jsou samozřejmě všude, ale vím, že co týká našich kluků, mohu se na něj kdykoliv spolehnout. A to je pro mě nejdůležitější.“

Jak mohou rodinám pomoci organizace a raná péče

Rodina, které se narodí velmi předčasně dítě či dítě s postižením, se nachází v náročné situaci, kterou nikdo nečekal a nikdo si ji nepřál.

V takové rodině se podstatně mění hodnoty, potřeby a někdy i role jejích členů. Zpravidla rodina tuto situaci sama těžko zvládá a je nucena vyhledat pomoc psychologa.

Nadační fond pro předčasně narozené děti a jejich rodiny byl založen v prosinci roku 2013 Hanou Píšovou a Markétou Stránskou.

Nadační fond vznikl na základě naší osobní zkušenosti s příchodem předčasně narozených dvojčat na svět. Cílem fondu je pomáhat rodinám předčasně narozených dětí, které se ocitly v tíživé finanční a psychické situaci.

Nadační fond pomáhá vždy konkrétní rodině a jejich konkrétní potřebě spojené s předčasně narozeným dítětem. O konkrétní formě a výši pomoci rozhoduje správní rada NF.

Nejčastější oblasti podpory

• Příspěvek na cestovní výlohy rodičům po dobu hospitalizace dítěte.
• Příspěvek na speciální výživu dítěte.
• Příspěvek na zdravotnické pomůcky.
• Pomoc při zajištění psychologické péče pro rodinu předčasně narozeného dítěte.
• Pomoc při zajištění rehabilitační péče předčasně narozeného dítěte.
• Pomoc při zajištění následné péče např. lázeňský pobyt.

Další důležitou oblastí je raná péče. Další zdroje informací na portálu Šance Dětem zahrnují retinopatii nedonošených, šilhání v dětském věku, oční vady a onemocnění u dětí, děti se zrakovým postižením, infekční a parazitární nemoci u dětí, ranou péči, rodinu a dítě se zdravotním postižením a dávky pro rodiny dětí se zdravotním postižením.

Pomoc a informace mohou rodiny hledat také v seznamu perinatologických center intenzivní a intermediární péče v ČR, u Společnosti pro ranou péči, v Centru Lira a u Nedoklubka.

Světový den předčasně narozených dětí

Světový den předčasně narozených dětí slavíme v České republice od roku 2010. Světový den předčasně narozených dětí (World Prematurity Day - WPD), který připadá každoročně na 15. listopadu, je jedním z nejvýznamnějších dnů zaměřených na zvyšování povědomí o problematice předčasného porodu po celém světě.

Je příležitostí upozornit na potřeby předčasně narozených dětí a jejich rodin, poděkovat zdravotníkům za jejich péči a připomenout, že každý malý bojovník si zaslouží tu nejlepší možnou podporu a péči.

Světový den předčasně narozených dětí vznikl v roce 2008 z iniciativy tehdejší EFCNI (European Foundation for the Care of Newborn Infants - Evropská nadace pro péči o novorozence).

Organizace se později rozšířila z evropské na celosvětovou působnost a dnes působí pod názvem GFCNI (Global Foundation for the Care of Newborn Infants).

Od roku 2025 je oficiálním datem Světového dne předčasně narozených dětí 15. listopad, který stanovila Světová zdravotnická organizace (WHO) jako jednotný den celosvětových oslav a aktivit.

Symboly Světového dne předčasně narozených dětí

Typickým symbolem tohoto dne je purpurové osvětlení významných budov, šňůra novorozeneckých ponožek a purpurové srdce, které vyjadřují výjimečnost, sílu i křehkost předčasně narozených dětí.

Typické je nasvícení památek purpurovou barvou, šňůra novorozeneckých ponožek a purpurové srdce jako symbol výjimečnosti, bojovnosti a křehkosti.

První myšlenka na vznik mezinárodního dne věnovaného předčasně narozeným dětem vznikla v roce 2008 při setkání rodičovských organizací EFCNI v Římě.

V roce 2010 se k oslavám připojily také organizace March of Dimes, LittleBigSouls v Africe a australská Premmie Foundation. Ve stejném roce uspořádalo první české oslavy Světového dne předčasně narozených dětí také Nedoklubko v Praze.

Význam podpory rodin

K oslavám je zván každý, koho se problematika předčasného porodu dotýká - předčasně narození lidé, jejich rodiče a celé rodiny, zdravotníci, nemocnice, média, partneři, dárci i dobrovolníci.

Počítá se každá aktivita, která pomáhá šířit povědomí o předčasných porodech, podporuje rodiny a připomíná důležitost kvalitní péče o nejmenší děti.

Osvětě o problematice předčasného porodu se věnujeme po celý rok. Listopad je ale už tradičně měsícem, kdy o tématu mluvíme ještě intenzivněji.

V rámci naší osvětové kampaně sdílíme autentické příběhy rodin předčasně narozených dětí, důležité informace o předčasném porodu, prevenci i péči o předčasně narozená miminka.

Chceme pomáhat šířit porozumění, podporu a naději všem rodinám, které touto náročnou cestou právě procházejí.

Podpora rodičů během hospitalizace

Zapojení matek začíná zdánlivými maličkostmi jako je hlazení či přebalovaní, a to i v době, kdy je dítě na řízené ventilaci.

Jakmile to zdravotní stav dítěte dovolí, začíná se s tzv. klokánkováním, které přináší u předčasně narozených dětí mnoho psychických a duševních výhod, jakými jsou: stabilizování srdeční frekvence, pravidelnější dýchání, prevence stresu, delší periody spánku, snížení plačtivosti aj.

To si však žádá každodenní přítomnost matky nebo i obou rodičů v centru, kde je jejich předčasně narozené dítě, hospitalizováno (mnohdy po dobu až 4 měsíců).

Pomoc rodině proto nespočívá jen v duchovním doprovázení nebo v povzbudivých slovech. Zahrnuje také možnost být s dítětem v nemocnici, porozumět jeho zdravotnímu stavu, zvládat psychickou zátěž a zajistit následnou péči.

Úcta k životu a důstojnosti každého dítěte

Předčasně narozené děti nejsou „zbyteční lidé“, ale děti, které přišly na svět dříve a potřebují specializovanou péči, čas a podporu.

Pod příspěvkem se v hojné míře ozývají i matky právě nedonošených dětí nebo ti, kteří se sami předčasně narodili. Poukazují na to, že jejich potomci nebo oni sami jsou mentálně v pořádku a absolutně nezapadají do agresivního popisu v příspěvku.

Problém předčasných porodů je přitom celosvětový. České republice patří ke světové špičce v péči o předčasně narozené a rizikové novorozence.

Příběh Františka ukazuje, že těžký začátek života nemusí předem určovat celou budoucnost dítěte. Ukazuje také, že rodičovská láska někdy nepřichází jako okamžitý pocit, ale může se vytvářet postupně během péče, čekání, strachu a společně zvládnutých krizí.

tags: #patron #nedonosenych #deti