Kojenec neroste a nepřibírá: možné příčiny a kdy vyhledat lékaře

Pokud kojenec neroste nebo nepřibírá, je důležité posuzovat nejen jednu hodnotu, ale především vývoj hmotnosti, délky a obvodu hlavy v čase. Jednorázově nižší přírůstek nemusí znamenat nemoc, ale zpomalování růstu, váhový úbytek, dlouhodobé odmítání potravy nebo současné zdravotní potíže vyžadují konzultaci s praktickým dětským lékařem.

Rovněž jinak bezpříznakový problém nechutenství ve spojení s neprospíváním dítěte, zvláště v časném kojeneckém věku, vyžaduje podrobnější vyšetření. V případě dlouhodobého nechutenství a zhoršování stavu výživy dítěte je rovněž nutné zajistit vyšetření lékařem.

Co znamená, že kojenec neprospívá

Neprospívání dítěte (failure to thrive, FTT) je stav, při kterém jedinec nedosahuje optimálního hmotnostního přírůstku (hubené dítě), nebo dokonce dochází k váhovému úbytku jedince. Dalšími průvodními znaky jsou nedostatečný obvod hlavy a výška dítěte.

U malých dětí je nejcitlivějším ukazatelem hmotnost, u starších výška. Neexistuje jednoznačná dohoda, co lze považovat za hranici mezi fyziologickými a patologickými hodnotami. Za neprospívání lze považovat růst pod 3. percentilem nebo změny daného parametru, které překračují dvě percentilová pásma.

Neprospívání může signalizovat závažný stav, který může ohrožovat dítě v dalším vývoji somatickém i psychickém. Neprospívání může být původu organického a neorganického (psychosomatický problém s multifaktoriální etiologií).

Jak se posuzuje růst a hmotnost kojence

Každé dítě dostává po narození zdravotní a očkovací průkaz. Tento průkaz mimo jiné obsahuje grafy změn délky/výšky dítěte a poměru změn hmotnosti k výšce dítěte ve vztahu k referenčnímu souboru dětí stejného věku a pohlaví (srovnávací tabulky).

Podle zhodnocení výše uvedených údajů lze usoudit, zda dítě roste a přibývá na váze rovnoměrně nebo zda se opožďuje ve svém vývoji ve srovnání k ostatní zdravé populaci. Odborníky doporučovaným nástrojem k zaznamenávání a hodnocení růstu jsou percentilové grafy.

Při průběžném sledování naměřených hodnot výšky dítěte nemůže lékaři ani rodičům uniknout změna pozice v percentilové síti, která může signalizovat možnou poruchu tělesného růstu. Roste-li dítě pod čarou 3. percentilu, pak je pravděpodobné, že s jeho růstem nemusí být vše v pořádku, a jistě je v takové chvíli vhodné tuto skutečnost konzultovat s ošetřujícím lékařem.

Pokud se však dítě od narození stále pohybuje svou výškou kolem 3. percentilu, stejně tak i hmotnost je v tomto pásmu a dítě je jinak zdravé, nemusíte se znepokojovat, zvláště, jsou-li jeho rodiče malého vzrůstu.

Normální přírůstky v kojeneckém období

Během prvních pěti měsíců dítě svoji porodní hmotnost obvykle zdvojnásobí a do konce prvního roku života ji v průměru ztrojnásobí. Hmotnostní přírůstky v prvním roce života se tedy postupně snižují.

Zatímco po narození bývají v průměru 150-250 g za týden, na konci prvního roku činí jen 50-80 g za týden. Nejintenzivnější přírůstek je v prvních třech měsících života, později se zpomalí.

Dítě nemusí přibírat každý den. Normální porodní hmotnost se ve 4. měsíci života zdvojnásobí a kolem 1. roku věku dítěte ztrojnásobí. Kojenec za první rok svého života vyroste asi o 25 cm.

U starších kojenců a větších dětí je nutné posuzovat hmotnost vždy ve vztahu k délce (výšce), tedy tzv. hmotnostně-výškový poměr či BMI (Body Mass Index). Tělesná hmotnost je méně závislá na vrozených faktorech než výška a je ji možné do značné míry ovlivnit především způsobem stravování a v pozdějších obdobích i pohybovou aktivitou dítěte.

Proč může kojenec nepřibírat

Nedostatečný příjem potravy

Statistiky však poukazují na to, že ve většině případů je hlavní příčinou neprospívání dětí snížený příjem potravy. Prospívání je poměrně významně ovlivněno stravováním.

Pokud však matka nemá mléko nebo ho nemá dostatek, je odkázána na umělou výživu tzv. mléčnou formulí, tj. adaptovaným kravským mlékem, které je svým složením přizpůsobeno mléku mateřskému a obohaceno o některé živiny a vitaminy.

Nekojené děti mívají častěji problémy se zažíváním. Pokud dítě není kojeno, je nutné dodržovat návod na přípravu náhradní výživy dítěte, dávky umělého mléka nenavyšovat.

Obtíže při sání, polykání nebo krmení

Se schopností přijímat potravu se dítě rodí nebo se postupně tato schopnost rozvíjí v souvislosti s dozráváním jeho nervových struktur a ostatních systémů. Schopnost sání a motorická i ostatní funkční integrita trávicího traktu dítěte je základním předpokladem příjmu potravy.

Například narodí-li se dítě předčasně, není často schopno sát mléko a je odkázáno na pomoc okolí (sondování, výživa do žíly a podobně). Poruchy krmení mohou souviset s porušeným apetitem, hledáním stravy, pozřením, poruchami polykání nebo poruchami koordinace sání - polykání - dýchání.

Mezi možné obtíže patří také neuromuskulární koordinace polykání, porucha jícnové peristaltiky, slizniční infekce a zánět nebo kombinované poruchy krmení a polykání. Varovná může být abnormálně dlouhá doba krmení, malá chuť k jídlu, opožděná tolerance solidní stravy, špatně rozeznatelné signály hladu a sytosti nebo odmítání jídla.

Chyby při krmení a nesprávné dávkování

Kojenec roste poměrně rychle, v prvních měsících se intenzivně zvyšuje jeho hmotnost. To však není důvodem, aby bylo dítě nadměrně živeno. Pláč je pro rodiče často příznakem hladu, není tomu ale vždy tak.

Některé matky nabízí jídlo třeba i po 1-2 hodinách. Dítě je potom dále neklidné, nedostatečně jídlo tráví, někdy ublinkává nebo i zvrací. Nucený příjem většího množství jídla bez pocitu hladu dítěte vyvolává chybné návyky, které si dítě postupně osvojuje.

Skutečnost, že dítě dobře jí, je často chápána jako projev dobrého zdraví. Dítě tak snadněji inklinuje k obezitě anebo naopak k nechutenství.

Zavádění příkrmů a nových potravin

Poznatky z fyziologie výživy kojenců prokazují, že mateřské mléko plně zajistí růst a vývoj dítěte v prvních 6 měsících jeho života. Dále dítě samozřejmě může být kojeno, ale je již nutné přidávat další složky výživy a zavádět nová jídla.

Pokud s nimi začnete pozdě, některé děti se brání novému jídlu, prskají je, pláčou, zvrací, mají problémy s polykáním. Některé děti také dlouho odmítají jídlo, které není tekuté, ale obsahuje kousky.

Někteří rodiče dětem dlouho stravu mixují nebo je krmí jen z láhve savičkou. Dítě se tak učí špatně kousat a kousky polykat. Pokud jsme netrpěliví a máme zbytečné obavy z případného nedostatku výživy dítěte, můžeme paradoxně do budoucna vypěstovat u dítěte problémový vztah k jídlu.

Nabídněte dítěti 1 - 2 lžíce nového jídla a až potom dejte navyklé jídlo. Dávku nového jídla postupně dále navyšovat, případně udělat několikadenní pauzu a později opět zkoušet.

Jednotlivá nová jídla nabízíme dítěti vždy postupně, to znamená v průběhu několika dnů nebo v delším časovém odstupu. Dítě by nemělo být trestáno za odmítání jídla a nemělo by být do jídla nuceno za každou cenu.

Nemoc nebo bolest

Bolesti bříška, hlavy, kloubů, průjem, zvracení, zácpa, teploty, kašel a řada dalších obtíží mohou být příznakem nějakého onemocnění, které se současně projevuje nechutenstvím, a proto dítě nechce jíst.

Nechutenství může doprovázet virové i bakteriální infekce, nevhodnou skladbu potravin, nesnášenlivost části stravy, užívání některých léčiv nebo neinfekční chronický zánět střeva. Mezi možné příčiny patří také nemoci trávicího ústrojí, oběhové a časté respirační nemoci, endokrinologické a imunologické poruchy.

Chronická onemocnění a poruchy trávení

Většina chronických stavů vede ke zpomalení růstu. Malabsorpční syndrom zahrnuje poruchy digesce, poruchy resorpce, poruchy sekrece a poruchy motility.

Mezi možné příčiny patří cystická fibróza, Shwachman-Diamondův syndrom, chronická pankreatitida, deficit laktázy, deficit sacharázy - izomaltázy, celiakie, idiopatické střevní záněty, gastrointestinální alergie, protrahované infekční gastroenteritidy, syndrom krátkého střeva, exsudativní enteropatie, dysganglionózy střevní a Hirschsprungova choroba.

Při posouzení zdravotního stavu dítěte je potřeba zjistit možný výskyt vrozených vývojových vad, prodělané infekce a možné alergie. Nezanedbatelné nejsou ani informace o absolvování povinného očkování nebo zprávy o tom, jak probíhal prenatální vývoj dítěte nebo zda se případně nevyskytly komplikace při porodu.

Endokrinní a metabolické příčiny

Hypotyreóza může způsobit snížení růstového tempa a zvýšení přírůstků na váze. Diabetes mellitus může vést k hmotnostnímu neprospívání a úbytku hmotnosti, polyurii a polydipsii.

Adrenální insuficience se může projevit sníženými hmotnostními přírůstky, zvracením a apatií. Deficit růstového hormonu vede ke snížení růstového tempa, opožděnému kostnímu věku a vyžaduje dynamické testy sekrece růstového hormonu.

Dalšími možnostmi jsou onemocnění příštítných tělísek, hypopituitarismus a poruchy metabolismu. Příčinou mohou být také nemoci ledvin nebo srdce, nutriční problémy a některé léčby.

Vrozené, genetické a chromozomální příčiny

Růst dítěte ovlivňuje řada genetických i zevních faktorů. Výška obou rodičů hraje stejnou roli. Děti s familiárně nižší postavou mohou být malé, ale jejich růstová rychlost bývá normální.

Další speciální skupinu tvoří děti s nitroděložní růstovou retardací. Pokud se dítě narodí malé pro svůj gestační věk (je dán týdnem porodu), je velmi malé vzhledem ke svému týdnu porodu (SGA). Růst a vývoj takového dítěte je nutno pravidelně sledovat.

V případě malého vzrůstu bez známé organické příčiny je doporučeno doplnit genetické vyšetření. Zvláště u dívek je zapotřebí vyloučit Turnerův syndrom, jehož jediným projevem může být v prepubertálním období právě malý vzrůst.

U obou pohlaví je pak indikováno vyšetření SHOX genu k vyloučení idiopatického malého vzrůstu spojeného právě s SHOX-deficiencí. Růstovou poruchu mohou provázet také další syndromy a poruchy základních buněčných procesů.

Psychosociální příčiny

Neorganické neprospívání je dáno špatnou péčí o dítě - může být způsobeno psychickým, sociálním a emočním zanedbáváním dítěte. Lze je považovat za jeden z typů pasivního tělesného týrání, které je součástí syndromu CAN (Child Abuse and Neglect).

Do výčtu faktorů, které mohou ovlivnit růst dítěte, patří prostředí, v němž se dítě pohybuje, vliv rodiny, citové strádání, psychické nebo fyzické týrání dítěte. Výživu dítěte je nutné vidět v kontextu života jeho rodiny a dále i celé společnosti.

Růstový hormon není jedinou možnou příčinou

Malý vzrůst je zřejmou známkou toho, že by vaše dítě mohlo mít nedostatek růstového hormonu. Zpomalení růstu vašeho dítěte může začít pozvolna a vy budete pravděpodobně první, kdo si všimne, že vaše dítě správně neroste.

Být malý je jeden znak, ale nejlepším měřítkem je zpomalení růstu. Například dítě malých rodičů může být malé, ale roste normální rychlostí. Toto malé dítě má menší pravděpodobnost, že bude mít poruchu růstu než vysoké dítě, které roste pomaleji, než je obvyklé.

Nedostatek růstového hormonu (GHD) se u dětí objevuje, když tělo dítěte neprodukuje dostatek růstového hormonu potřebného pro normální rychlost růstu. Může jít o úplný nedostatek nebo částečný nedostatek.

Hypofýza může mít sníženou schopnost produkce růstového hormonu v důsledku poškození nebo nemoci. Hypotalamus nemusí vylučovat dostatek hormonu uvolňujícího růstový hormon, který dává hypofýze signál k vylučování růstového hormonu.

Tělesné tkáně nemusí odpovídat na růstový hormon, i když jej hypofýza produkuje a vylučuje v dostatečném množství. Vrozený GHD obvykle souvisí s genetickými poruchami, které ovlivní funkci nebo strukturu hypofýzy nebo hypotalamu během zárodečného vývoje.

Získaný GHD může vzniknout v důsledku nádorů, těžkých poranění hlavy nebo infekcí, jako jsou meningitida nebo encefalitida, ozařování nebo operace hlavy. Idiopatický GHD označuje stav, u něhož nelze určit žádnou známou specifickou příčinu.

Kdy kontaktovat dětského lékaře

Rodiče by měli vyhledat lékaře, pokud si všimnou, že dítě nepřibírá, hubne, dlouhodobě odmítá potravu, má potíže při sání nebo polykání, často zvrací či má průjem. Lékaře je vhodné kontaktovat také tehdy, pokud dítě působí slabě, unaveně, apaticky nebo se opožďuje v psychickém či motorickém vývoji.

Právě vy budete pravděpodobně první, kdo si všimne, že vaše dítě náležitě neroste. Měli byste uvědomit vašeho dětského lékaře, pokud si všimnete, že vaše dítě vyroste za rok o méně než 6 cm, je mnohem menší než jeho kamarádi, nevyrůstá ze šatů, je slabší než ostatní děti nebo se trápí kvůli své velikosti.

Pokud bylo vaše dítě vždy nejvyšší ve třídě a nyní je nejmenší, tomuto zjištění je třeba věnovat pozornost. Normálně rostoucí dítě potřebuje v průběhu času větší oblečení a obuv, protože se „do starého již nevejde“.

Pokud vašemu dítěti stačí dlouho stejná velikost, je rovněž třeba se zamyslet nad příčinou. Pokud se vám zdá, že dítě vybočuje ze svého růstového pásma, obraťte se na svého dětského lékaře, který situaci posoudí a doporučí další postup.

Okamžité vyšetření při zvracení

Pokud se jedná o novorozence nebo malého kojence a zejména tehdy, je-li zvracení obloukem po každém jídle, vyhledejte lékaře. Malé ublinknutí po jídle je běžné a pokud dítě jinak prospívá, je spokojené, není třeba se znepokojovat.

• Pokud je dítě apatické, nepřijímá nebo zvrací i ledový černý čaj po lžičkách, málo močí nebo nemočí.
• Zvracení je spojeno s horečkami, světloplachostí nebo drobnými tečkami či skvrnkami na kůži.
• Je přítomna krev ve zvratcích.
• Je podezření na otravu z jídla nebo z jiného důvodu otravy.
• Zvracení je téměř každé ráno, někdy spojené i s bolestí hlavy.
• Výše uvedené rady nefungují nebo se zvracení po přestávkách se zlepšením vrací.

Pokud ale přetrvává, jedná se o problém, protože dítě je ohroženo dehydratací. Zavolejte svého dětského lékaře, pokud se příznaky vašeho dítěte zhoršují nebo trvají déle než několik hodin.

Známky dehydratace a závažného stavu

Rodiče by měli sledovat, zda dítě nemá příznaky dehydratace, jako jsou suchá pokožka nebo u kojenců prohlubinka ve fontanele. Varovné je také výrazné snížení močení, odmítání tekutin a zhoršující se celkový stav.

• Dítě odmítá pít a nezklidní se ani po nakojení nebo podání kojenecké výživy.
• Dítě je nápadně spavé, apatické nebo nereaguje jako obvykle.
• Objeví se projevy ztíženého dýchání, obtížný a slyšitelný nádech nebo promodrání.
• Objeví se jakákoliv porucha vědomí nebo křeče.
• Akutně se rozvíjí kopřivka nebo otok v oblasti obličeje a dutiny ústní.
• Je přítomna větší ztráta krve ve stolici nebo krev v moči.
• Objeví se prudká kolikovitá bolest břicha, zvracení a zástava odchodu větrů a stolice.

Nápadně prudká kolikovitá bolest bříška trvající 15-30 minut, která se střídá s obdobím relativního klidu a spokojenosti, toto období se však zkracuje a záchvatů kolikovité bolesti přibývá, vyžaduje rychlé lékařské posouzení.

Vyšetření u praktického dětského lékaře

Diagnostika začíná v ordinaci praktického lékaře. Praktický dětský lékař nejprve řeší tzv. anamnézu. Součástí posouzení růstové poruchy je zhodnocení genetického růstového potenciálu a případných dědičných či chronických onemocnění v rodině.

Lékař zjišťuje výšku rodičů dítěte, průběh těhotenství a porodu, poporodní adaptaci, výskyt vrozených chromozomálních vad a chronických onemocnění v příbuzenstvu. Zajímá se také o stravovací režim dítěte, potíže po některých potravinách, pravidelnost stolice a četnost močení.

Součástí anamnézy jsou také údaje o zvracení, průjmu, bolestech břicha, dechových potížích, chronickém kašli, únavě, cyanóze, potížích s krmením a excesivní žízni. Důležité jsou rovněž psychosociální údaje, například kompletnost rodiny, zaměstnanost, finanční situace a psychiatrická nemocnost.

V ordinaci praktického lékaře dále probíhá určení tělesné výšky, stanovení tělesné hmotnosti a komplexní fyzikální vyšetření. Lékař posuzuje zejména srdce a plíce, břicho, kůži, končetiny, hlavu, hrdlo a u větších dětí stadium puberty.

Jaká vyšetření může dítě absolvovat

Antropometrická měření

U dětí do dvou let se měří tělesná délka pomocí bodymetru („korýtka“), u starších dětí se měří tělesná výška vestoje. Frontookcipitální obvod hlavy měříme pásovou mírou v úrovni glabelly a největším vyklenutím týla.

U novorozenců a kojenců měříme délku zásadně vleže s využitím bodymetru. K přesnému vážení kojenců je třeba mít speciální váhu. Na pravidelné vážení většinou stačí docházet do poradny k praktickému lékaři pro děti a dorost.

Dítě můžete kdykoliv měřit a vážit i doma, ale měření i vážení by mělo probíhat vždy za stejných podmínek, nejlépe ráno nalačno. Růstové údaje zakreslujte do růstového grafu.

Laboratorní vyšetření

Dalším krokem jsou běžná laboratorní vyšetření krevního obrazu a zánětlivých parametrů doplněná RTG ruky pro zhodnocení kostního věku. Rozsah laboratorního vyšetření je individuální a vychází z nálezů lékaře.

Nejčastěji jsou v krvi zjišťovány krevní obraz, zánětlivé parametry, vyšetření ledvin, jaterní testy, kostní metabolismus, vápník a fosfát, minerály, krevní cukr, funkce štítné žlázy a celiakie.

Vyšetření moči může zahrnovat chemické, mikroskopické a kultivační vyšetření a stanovení osmolality. Vyšetření stolice může zahrnovat kultivaci, parazitologii, redukující látky a pH.

Cílená vyšetření mohou odhalit Crohnovu chorobu, chronickou renální insuficienci, poruchy kalciofosfátového metabolismu, vitamin D rezistentní rachitis, pseudohypoparatyreózu, renální tubulární acidózu, celiakii nebo poruchu funkce štítné žlázy.

Kostní věk a hormonální vyšetření

Pro vyšetření kostního věku lze využít RTG ruky. Na rentgenových snímcích kostí vašeho dítěte lze jednoduchým způsobem zjistit, jaký růstový potenciál kosti vašeho dítěte ještě mají.

Snímek ruky a zápěstí vašeho dítěte pomůže vašemu dětskému lékaři odhadnout, jak velký prospěch z léčby růstovým hormonem může vaše dítě ještě mít a jak dlouho bude tento prospěch trvat.

Vyšetření sekrece růstového hormonu je obvykle indikováno při sníženém IGF-1, který koreluje s průměrnou hodnotou růstového hormonu. Provádí se stimulačním testem, při kterém by mělo dojít k jeho vyplavení.

Stimulační test s inzulinovou hypoglykémií je spolehlivý, ale rizikový. Závěrečný krok u dětí s deficitem růstového hormonu je MRI.

Genetika a magnetická rezonance

Pokud výše popsaná vyšetření neobjasní příčinu růstové poruchy a růst se neupraví ani v odstupu tří až šesti měsíců, bývá dítě odesláno do endokrinologické poradny k provedení další diagnostiky.

Mohou být požadována další speciální vyšetření, například molekulárně-genetické vyšetření při podezření na dědičné onemocnění, magnetická rezonance mozku při podezření na problém v oblasti podvěsku mozkového, neurologické nebo oční vyšetření.

Vyšetření magnetickou rezonancí je jednoduchý a nebolestivý způsob, jak získat snímky hypofýzy vašeho dítěte nebo jiných orgánů. Pomocí snímku může váš dětský lékař ověřit, zda hypofýza vašeho dítěte vypadá normálně.

Jak vyšetření obvykle probíhá v čase

Stanovení tělesné výšky se při podezření na růstovou poruchu provádí obvykle dvakrát, a to v odstupu alespoň šesti měsíců. Růstová rychlost se totiž posuzuje ze dvou měření v odpovídajícím časovém odstupu.

Výsledky laboratorního vyšetření prováděného v ordinaci praktického dětského lékaře jsou zpravidla dostupné do druhého dne. Na výsledky endokrinologického laboratorního vyšetření se většinou čeká déle, některé hodnoty mohou být známy až za několik týdnů.

Rovněž závěry molekulárně-genetického vyšetření jsou k dispozici až v horizontu týdnů, někdy spíše měsíců. O přípravě na laboratorní vyšetření hladin hormonů byste měli být informováni předem, konkrétní podmínky závisí na požadovaných odběrech.

Co mohou rodiče sledovat doma

Nejpřesnější metodou je průběžné zakreslování výšky dítěte do růstového grafu. Při zanášení dat do grafu je nezbytné zvolit správný věk a užívat graf pro příslušné pohlaví.

Rodiče by měli sledovat, jak dítě přijímá potravu, jak dlouho krmení trvá a zda se objevují potíže se sáním, polykáním, zvracením nebo stolicí. Důležité je také pozorovat četnost močení, množství mokrých plen, celkovou aktivitu a reakce dítěte.

Mezi projevy neprospívání dítěte patří snížení hmotnosti nebo pomalejší přírůstek hmotnosti, který neodpovídá věku dítěte, dále i zpomalení růstu. Důležitým ukazatelem jsou také změny v psychickém vývoji, například opoždění řeči nebo vývoje motoriky.

Pokud dítě pláče, nemusí to automaticky znamenat hlad. Když je matka při krmení neklidná, spěchá nebo je ve stresu, kojenec vše vnímá. Negativní prožitky se ukládají a někdy mohou být zdrojem pozdějších obtíží.

Jak krmit dítě, které málo jí

Jídlo by mělo být příjemné, bez nátlaku. Pozitivní motivace znamená chválit a netrestat. Dítě je vhodné nechat jíst samo, i když dělá nepořádek.

Podle věku by mělo dítě dostávat stravu pravidelně, v určitých intervalech. Mezi jednotlivými jídly bychom neměli dítěti podávat sušenky či jiné drobnosti na zakousnutí, i když dítě pláče.

Dítě by se mělo stravovat v klidném prostředí, nemělo by být rozptylováno hračkami a podobně. Věnujeme se v době krmení jen jemu. Nebuďme netrpěliví, když je dítě pomalé.

Když dobře jí, pochválíme ho, pohladíme. Když nechce jíst, nehněváme se. Chvíli přestaneme s krmením a za chvíli znovu nabídneme. Dítě nenutíme jíst násilím.

Je vhodné omezit džusy a sladké nápoje. Nabízet nejprve pevnou stravu, poté nápoje, omezit džusy. Vymezit na jídlo určitou dobu, poté nepodávat další porce.

Po prvním roce se má dítě začít učit jíst samo, i když dělá nepořádek. Jen ho dokrmujeme. Jsme trpěliví. Dítě se tak učí, že jídlo je společenskou záležitostí a projevem rodinné soudržnosti.

Léčba závisí na příčině

Organické neprospívání se léčí léčbou primárního onemocnění. Úprava růstu je zpravidla závislá na úspěšném léčení základního onemocnění.

Nutriční léčba může zahrnovat dostatečný kalorický příjem, korekci nutričních deficitů a dosažení růstového spurtu („catch-up“). Je doporučována dodávka energie vyšší o 25-30 % a dvojnásobné množství bílkoviny než je obvyklé.

U dětí s deficitem růstového faktoru se používá substituční léčba. Úspěšná léčba byla prokázána u Turnerova syndromu nebo například chronické renální insuficience.

Nedostatek růstového hormonu u dětí je léčitelný. Vaše dítě může dosáhnout normálního vzrůstu, pokud je včas stanovena diagnóza a je zahájena vhodná léčba.

Léčba růstovým hormonem pomůže vašemu dítěti rychleji růst. Během prvního roku léčby může dosáhnout růst vašeho dítěte dvojnásobku nebo trojnásobku rychlosti růstu před léčbou. Tento zrychlený růst se označuje jako „doháněcí růst“.

Doháněcí růst se po určité době stabilizuje. Pro zajištění toho, aby mělo vaše dítě plný přínos z léčby, je důležité setrvat v léčebném procesu tak dlouho, jako to doporučil váš lékař.

Jakmile se léčba zahájí, váš lékař vás pravděpodobně požádá, abyste se dostavil/a se svým dítětem na pravidelné prohlídky každé 3 až 4 měsíce. To umožní vašemu dětskému lékaři kontrolovat správný růst dítěte při léčbě růstovým hormonem.

Včasná léčba - vaše dítě bude mít nejlepší šanci na normální růst, pokud bude léčba růstovým hormonem zahájena co nejdříve. Trvalá léčba - vaše dítě by mělo užívat léčbu růstovým hormonem pravidelně podle předpisu.

tags: #kojenec #neroste #a #nepribira