Prenatální období: vývoj plodu od početí do narození

Prenatální období je období nitroděložního vývoje dítěte, které začíná oplozením a končí porodem. Trvá přibližně 9 měsíců, tedy asi 40 týdnů, a představuje jednu z nejdynamičtějších etap lidského života.

V tomto období se vytvářejí všechny potřebné předpoklady pro budoucí samostatný život plodu. Utvářejí se orgánové systémy, dozrává nervová soustava, rozvíjejí se smyslové schopnosti a plod začíná reagovat na podněty z okolí i na fyziologické a emoční změny matky.

Význam prenatálního období ve vývojové psychologii

Vývojová psychologie se zabývá změnami v oblasti psychiky během vývoje člověka od početí až do konce života. Ontogeneze označuje vývoj člověka od početí až po smrt, tedy způsob, jakým se vyvíjí konkrétní jedinec.

Prenatální období proto není pouze biologickou etapou. Již před narozením se vytvářejí předpoklady pro další tělesný, smyslový, emoční a psychický vývoj dítěte. Lidský mozek, jehož funkce je základním předpokladem přiměřeného duševního vývoje, se rozvíjí v průběhu celého prenatálního období a také ještě dlouho potom.

Plod má vrozenou schopnost reagovat na různé podněty a je schopen nejjednodušších forem učení. Vytváří si určitou zkušenost a rozlišuje známé a neznámé podněty.

Délka a základní členění prenatálního vývoje

Prenatální období trvá přibližně 40 týdnů, tedy 9 kalendářních měsíců nebo 10 lunárních měsíců po 28 dnech. V odborné literatuře existuje několik způsobů jeho členění, protože přesný okamžik oplození většinou neznáme.

Vývoj lze rozdělit podle času, velikosti konceptu, počtu somitů, váhy nebo morfologických charakteristik. Za nejpřesnější způsob se považuje hodnocení podle morfologických charakteristik, protože umožňuje porovnávat vnější znaky a vývojové struktury.

V některých přehledech se rozlišuje preembryonální období v prvních dvou týdnech po oplození, embryonální období od 3. do 9. týdne a fetální období od 9. týdne do porodu. Jiné členění označuje první tři týdny jako období oplození a vytvoření zárodku, 4.-12. týden jako embryonální období a období od 12. týdne do porodu jako fetální období.

Mezi 3.-8. týdnem těhotenství se vyvíjející jedinec označuje jako embryo, po 9. týdnu jako plod až do doby porodu. Po narození již hovoříme o novorozenci.

První fáze: oplození a vytvoření zárodku

Vznik zygoty a první dělení

Vaječná buňka je oplodněna spermií a vzniká zygota, která obsahuje genetickou informaci obou rodičů. Zygota se opakovaně mitoticky dělí, přičemž se jednotlivé buňky nazývají blastomery.

Zygota se nejprve rozdělí na dvě blastomery, ty dále na čtyři a následně na další počet buněk. Rýhování probíhá ve vejcovodu a objem původního vajíčka se při něm nezvětšuje.

Blastomery jsou obklopeny zona pellucida. Jakmile se dosáhne devítibuněčného stádia, blastomery se k sobě přimykají a vytvářejí kompaktní buněčnou kouli.

Zárodek tvořený 12-15 blastomerami se označuje jako morula a vzniká asi 3 dny po oplození. Kolem 4. dne morula vstupuje do dělohy a začíná se v ní objevovat dutina vyplněná tekutinou.

Blastocysta a uhnízdění v děloze

Morula se mění v blastocystu a opouští zona pellucida procesem zvaným hatching. Blastocysta se skládá z tenké zevní vrstvy buněk, která se označuje jako trofoblast, a ze skupiny centrálně uložených buněk, tedy vnitřní buněčné masy neboli embryoblastu.

Trofoblast dává vznik zárodečné části placenty. Buňky vnitřní buněčné masy jsou pluripotentní a mohou dát vznik různým buněčným strukturám embrya.

Blastocysta přibližně dva dny volně pluje v děložním sekretu a rychle zvětšuje svůj objem. Obvykle se šestý den po oplození uchytí na epitelu endometria, nejčastěji svým embryonálním pólem.

Trofoblast se následně diferencuje ve dvě vrstvy: vnitřní cytotrofoblast a zevní syncytiotrofoblast. Syncytiotrofoblast produkuje hormon lidský choriogonadotropin, který se dostává do mateřské krve a slouží jako marker těhotenství.

Vznik zárodečných vrstev a placenty

Buňky embryoblastu se diferencují ve dvě vrstvy: hypoblast a epiblast. Dohromady tvoří plochou zárodečnou ploténku.

Uvnitř epiblastu se vytváří dutinka, která se zvětšuje a stává se z ní amniová dutina. Primitivní žloutkový váček vzniká z hypoblastu a Heuserovy membrány.

Mezi vnitřním povrchem cytotrofoblastu a zevním povrchem exocoelomové dutiny vzniká extraembryonální mesoderm. V něm se vytvářejí dutinky, které splývají v extraembryonální coelom neboli choriovou dutinu.

Choriová dutina obklopuje primitivní žloutkový váček a amniovou dutinu s výjimkou místa, kde je zárodečný terčík spojený s trofoblastem zárodečným stvolem. S rozvojem krevních cév se zárodečný stvol stává pupečníkovým provazcem.

Embryonální období

Embryonální období je období, během něhož se vytvářejí buňky, tkáně a orgány. Obvykle se uvádí jako období od 4. do 8. týdne, v některých členěních trvá do 12. týdne.

Embryo v tomto období roste velmi rychle a všechny orgánové systémy se dále rozvíjejí a nabývají definitivní podoby. Vznikají končetiny, obličejové rysy a další tělesné struktury.

Třetí týden

Hlavním procesem třetího týdne vývoje je gastrulace, tedy přesun a diferenciace buněk epiblastu, které se stávají zdrojem všech tří vrstev trojvrstevného zárodečného terčíku.

Vzniká notochord, objevuje se ocasní hrbolek, první somity, neurální ploténka a neurální brázda. Tři zárodečné listy se označují jako ektoderm, mezoderm a endoderm.

Z těchto zárodečných listů se dále vyvíjejí všechny orgánové systémy plodu. Z ektodermu se vyvíjí například nervová soustava, z mezodermu vznikají mimo jiné svaly a kostra a z endodermu se diferencují části trávicí a dýchací soustavy.

Čtvrtý týden

Ve čtvrtém týdnu dochází k výraznému tvarování embrya pomocí hlavového, kaudálního a laterálních záhybů. Embryo získává válcovitý tvar a zárodečný terčík se ohýbá ventrálně.

Hlavový záhyb souvisí s vývojem mozku, srdce, perikardové dutiny a předního střeva. Kaudální záhyb zahrnuje vývoj zadního střeva a kloaky. Laterální záhyby se podílejí na uzavírání těla embrya.

Uzavírá se přední neuroporus 25. den a zadní neuroporus 27. den. Objevuje se přední mozek a somity.

Ve čtvrtém týdnu vznikají také faryngové oblouky, končetinové pupeny, základy jater, plic, žlučníku, pankreatu a urorektálního septa. Objevují se sluchové váčky, plakody čočky a obličejové výběžky.

Srdce začíná čerpat krev. Prolamuje se orofaryngová membrána a mění se tvar intraembryonálního coelomu.

Pátý až osmý týden

V pátém týdnu roste mozek, obličejové výběžky se dostávají do kontaktu se srdcem a vznikají další struktury krku. Horní končetinové pupeny mají pádlovitý tvar a dolní končetinové pupeny mají tvar ploutvovitý.

V šestém týdnu vznikají palmární ploténky a digitální paprsky. Ušní hrbolky splývají, vytváří se zevní zvukovod a do sítnice se ukládá pigment, takže oko je viditelné.

Hlava se stále zvětšuje a překrývá srdeční hrbol. Trup a krk se začínají napřimovat, objevují se první spontánní pohyby a vzniká pupečníková hernie.

V sedmém týdnu vznikají mezi digitálními paprsky zářezy a končetiny rotují. Začíná osifikace horních končetin a obličej získává zřetelnější podobu.

V osmém týdnu jsou prsty horních končetin oddělené, zatímco prsty dolních končetin ještě nemusí být zcela separované. Embryo získává typicky lidský vzhled, vytváří se cévní pleteň skalpu a víčka začínají srůstat.

Uzavření očních štěrbin je považováno za ukončení embryonálního období. V tomto období je vyvíjející se organismus obzvláště citlivý na škodlivé vnější vlivy, protože se vytvářejí základy všech hlavních orgánů.

Fetální období

Fetální období začíná přibližně v 9. týdnu, kdy jsou již založeny všechny hlavní struktury těla, a trvá až do porodu. V jiném členění začíná po ukončení embryonálního období kolem 12. týdne.

Všechny orgánové systémy se během fetálního období dokončují a začínají fungovat. Plod roste, přibývá na váze a postupně se zdokonalují jeho tělesné i reflexní schopnosti.

Plod je schopen dýchat plicní tekutinu, trávit potravu a vylučovat moč. Srdce, trávicí systém a močový systém začínají fungovat, takže se plod stává stále více nezávislý na matce.

Pohyb, reflexy a smyslové vnímání

Na začátku fetálního období plod hýbe horními i dolními končetinami, otevírá a zavírá ústa a objevují se úchopové pohyby. Pohyby plodu se postupně stávají koordinovanějšími.

Zdokonalují se reflexy, zejména sací, úchopový a mrkací. Plod vnímá zvuky, doteky a světlo a reaguje na ně pohyby, mimikou a změnou srdeční frekvence.

Přibližně v šestém měsíci po početí dítě reaguje na akustické podněty a začíná rozlišovat hlas matky a další známé zvuky. Na hlas matky může reagovat uklidněním, na světlo mrkáním a na dotek zrychleným pohybem.

Plod svou mimikou vyjadřuje spokojenost, nespokojenost či úzkost. Tyto projevy však nelze ztotožňovat s plně rozvinutými emocemi dospělého člověka.

Prenatální učení a temperament

Plod je schopen nejjednodušších forem učení a vytváří si určitou zkušenost. Dokáže rozlišovat známé a neznámé podněty, například hlas matky nebo opakující se zvuky.

Chování plodu je již v prenatálním období individuálně typické. Jeho charakteristické znaky mohou přetrvávat i po narození a zpravidla souvisejí s projevem temperamentu.

Prenatální zkušenost proto vytváří předpoklady pro pozdější adaptaci dítěte. Neznamená však, že by prenatální prostředí samo o sobě předurčovalo celý další vývoj člověka.

Prenatální komunikace mezi matkou a plodem

Interakce matky a dítěte začíná již v době těhotenství. Mezi matkou a plodem se od počátku vytváří komunikační systém, který probíhá na fyziologické, smyslové a emoční úrovni.

Pro rozvoj plodu je zásadní spojení s matkou, které se děje právě pomocí placenty. Na fyziologické úrovni je vzájemná komunikace zprostředkována krví, psychicky pak matka stimuluje dítě svým hlasem, pohyby, doteky a svým psychickým rozpoložením.

Fyziologická komunikace

Prostřednictvím placenty prochází do plodu krev matky, která obsahuje hormony, živiny a odpadní látky. Tyto látky ovlivňují fyziologické funkce plodu, jeho růst a vývoj.

Placenta po celou dobu těhotenství zásobuje plod živinami a kyslíkem a odvádí odpadní látky. Současně zprostředkovává přenos některých látek, které mohou vývoj plodu podpořit nebo narušit.

Smyslová komunikace

Plod vnímá různé smyslové podněty, například doteky, zvuky, vibrace a světlo. Reaguje na ně pohyby, mimikou a změnou srdeční frekvence.

Smyslovou komunikací plod reaguje například na masírování bříška nebo matčin hlas. Rozvoj smyslového vnímání pokračuje postupně a po narození se stává základem kontaktu dítěte s okolním prostředím.

Emoční komunikace

Emoce matky ovlivňují plod prostřednictvím hormonů a dalších látek v krvi. Plod může reagovat na mateřský stres, úzkost i radost změnami pohybu a srdeční frekvence.

Nejen matčin postoj k celému těhotenství ovlivňuje budoucí psychický vývoj dítěte. Emoční a racionální postoj matky má komunikační význam v tom, že matka na plod soustředí svou pozornost, uvažuje o něm a prožívá nějakým způsobem jeho existenci.

Emoční vliv těhotenství však nelze chápat zjednodušeně. Běžné obavy, krátkodobý stres nebo proměnlivé nálady samy o sobě neznamenají poškození dítěte; významnější riziko představují zejména dlouhodobé a intenzivní zátěžové stavy.

Vliv matky a vnějších faktorů na prenatální vývoj

Na průběh prenatálního období má velký vliv životní styl matky. Vývoj plodu může být ovlivněn výživou, infekcemi, škodlivými látkami, některými léky, zářením i dlouhodobým stresem.

Výživa matky

Nedostatek důležitých živin v matčině stravě může vést k poruchám vývoje plodu. Dostatečný přísun vhodných živin podporuje růst plodu a správné dozrávání orgánových systémů.

Infekce a onemocnění

Infekce matky mohou napadnout plod a způsobit mu vážné poškození. Mezi uváděné příklady patří toxoplazmóza, chřipka nebo jiné infekční onemocnění.

Riziko závisí na druhu infekce, jejím průběhu a době, kdy k ní během těhotenství dojde. Proto je důležité pravidelně navštěvovat kontroly u lékaře.

Alkohol, drogy, kouření a léky

Alkohol, drogy, kouření a některé léky narušují vývoj plodu a mohou vést k vrozeným vadám. V embryonálním období je plod obzvláště citlivý na faktory, které mohou narušit vývoj orgánů nebo jejich funkce.

Mezi další rizikové vlivy patří některé infekce a radiace. Poškození organismu dítěte může souviset také s užíváním nevhodných léků nebo s vystavením rentgenovému záření.

Stres, úzkost a deprese

Vývoj plodu negativně ovlivňuje také chronický stres matky, jehož vlivem by mohlo dojít k předčasnému porodu nebo nízké porodní váze. V dlouhodobém působení mohou být významné také deprese a stavy úzkosti matky.

Mateřský stres může ovlivňovat plod prostřednictvím hormonů a dalších biochemických změn. Je proto důležité, aby těhotná žena měla možnost využít podporu svého okolí a odbornou pomoc v případě výrazné psychické zátěže.

Prevence poruch prenatálního vývoje

Pro prevenci poruch prenatálního vývoje je důležité, aby se matka v těhotenství zdravě stravovala, vyhýbala se škodlivým látkám a zvládala stres. Měla by také pravidelně navštěvovat kontroly u svého lékaře.

Významnou součástí prevence je včasné řešení infekcí a dalších zdravotních obtíží. Užívání léků v těhotenství je vhodné posuzovat s ohledem na jejich účinek na matku i plod.

Prevence nemůže odstranit všechny možné vývojové odchylky, protože vývoj ovlivňují také genetické a individuální faktory. Zdravotní péče však může snížit část rizik a umožnit včasné zachycení některých komplikací.

Perinatální období a přechod k narození

Perinatální období označuje období kolem porodu. Narození představuje pro dítě rozhodující změnu a první zatěžkávací zkoušku.

Dítě přechází ze stabilního nitroděložního prostředí do prostředí, v němž působí zrakové podněty, hlasité zvuky, doteky, zemská přitažlivost a nárazy. Proto je porod významnou biologickou i psychickou změnou.

Některá zařízení se snaží zmírnit šok z narození tlumeným světlem, okamžitým kontaktem s matkou, přítomností otce nebo porody do vody.

Od 25. týdne těhotenství se při případném předčasném porodu obecně nemluví o plodu, ale o nedonošenci. Nedonošené děti mohou být labilnější, úzkostnější a dráždivější, mohou mít poruchy pozornosti a učení a hůře reagovat na smyslové i sociální podněty.

Význam prenatálního období pro další vývoj dítěte

Prenatální období vytváří biologické, smyslové a psychické předpoklady pro další vývoj člověka. Vznikají v něm základy nervové soustavy, smyslového vnímání, pohybových schopností a prvních reakcí na podněty.

Interakce matky a plodu začíná již v těhotenství, ale po narození se dále rozvíjí prostřednictvím dotyku, hlasu, pohledu, kojení a každodenní péče. Novorozené dítě si například pamatuje hlas matky z prenatálního období.

Prenatální zkušenosti představují důležitý základ pro adaptaci dítěte na prostředí po narození. Samotný další vývoj je však výsledkem vzájemného působení vrozených dispozic, zdravotního stavu, prostředí, vztahů a zkušeností.

Po narození na prenatální období navazuje novorozenecké období, které trvá přibližně do konce prvního měsíce života. Dítě se v něm adaptuje na zcela odlišné prostředí a využívá vrozené nepodmíněné reflexy.

tags: #prenatalni #obdobi #smolek