Původ slova „potrat“

Slovo potrat označuje předčasné ukončení těhotenství vypuzením nebo vynětím embrya či plodu před porodem, v době, kdy ještě není schopný samostatného života mimo tělo matky. V češtině se používá jak pro samovolné ukončení těhotenství, tak pro ukončení umělé, tedy interrupci, a jeho význam se v průběhu dějin proměňoval podle lékařských, právních, náboženských i společenských představ.

Nejširší význam má pojem potrat, který de facto zahrnuje veškeré další termíny a označuje předčasné ukončení těhotenství ženy do doby, než je plod podle platných definic považován za dítě. Zatímco sousloví „umělé přerušení těhotenství“ je spíše neutrální a bere v úvahu rozhodnutí ženy o tom, zda chce či nechce mít dítě, slovo „potrat“ má konotace vesměs negativní.

Význam slova potrat

V běžné češtině slovo potrat souvisí s významem předčasného „utržení“, „odpadnutí“ nebo „ztráty“ něčeho, co se ještě nemělo oddělit. V lékařském označení se tento význam vztahuje k předčasnému ukončení těhotenství a k vypuzení nebo odstranění plodového vejce, embrya či plodu z dělohy.

Potratem rozumíme ukončení těhotenství (vypuzení embrya či plodu) v době před porodem, při kterém embryo či plod zaniká. Potrat - ukončení těhotenství vypuzením nebo vynětím plodu v době od početí do okamžiku, kdy je plod schopen min. dobu existovat mimo tělo matky (i pomocí přístrojů, jako jsou inkubátory apod., zhruba před 28. týdnem těhotenství).

Samovolný potrat znamená spontánní ukončení těhotenství bez vnějšího zásahu, indukovaný potrat naopak označuje případy cíleného ukončení těhotenství, ať už na přání těhotné, či ze zdravotních důvodů na straně potencionální matky nebo plodu. Umělé přerušení těhotenství (UPT) nebo také interrupce se pak primárně užívají pro označení zákroků, které jsou z rozličných příčin prováděny na žádost ženy.

Původ označení v lékařské terminologii

V odborné lékařské terminologii se pro potrat používá latinské slovo abortus. Samovolný potrat se označuje jako abortus spontaneus, tedy samovolné ukončení gravidity, zatímco umělé ukončení těhotenství se označuje jako interrupce nebo uměle vyvolaný potrat.

Existují dva základní druhy potratů - samovolný potrat (abortus) a umělý medicínský (interrupce). Samovolný potrat (abortus) = ukončení těhotenství a vypuzení plodu z dělohy, a to v prvních 12 týdnech jeho trvání, spontánním (samovolným) potratem končí 25 až 40 % těhotenství.

Interrupce je umělé přerušení těhotenství, neboli (UPT), jehož důsledkem je indukovaný potrat. Po 22. týdnu gravidity již nejde o interrupci, ale o indukovaný porod.

Označení abortus se v medicíně objevuje také v názvech jednotlivých forem a fází potratu. Podle fáze, ve které je potrat zastižen, rozdělujeme: abortus imminens - hrozící potrat, tedy ještě lze zabránit potracení plodu, abortus incipiens - počínající potrat, obdoba 1. porodní doby, obvykle již potracení nelze zabránit, abortus in cursu - probíhající potrat s rozšiřováním cervikálního kanálu a přestupem části plodového vejce do hrdla, abortus completus - dokončený potrat, při kterém je vypuzen celý plod s placentou a plodovými obaly.

Slovo potrat v současném odborném významu

Přesná definice potratu dle Národního zdravotního informačního systému (NZIS) t.č. platná v České republice - je následující: plod neprojevuje ani jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 22 týdnů, z dělohy ženy bylo vyňato plodové vejce bez plodu, anebo těhotenská sliznice.

Potratem se také rozumí ukončení mimoděložního těhotenství anebo umělé přerušení těhotenství provedené podle zvláštních předpisů (Zákon o umělém přerušení těhotenství). Jako známky života je chápána přítomnost srdeční akce, pulzace pupečníku, dýchací nebo jakékoli spontánní pohyby.

Současné lékařské užití slova tedy není totožné s jeho běžným emocionálním významem. V odborném prostředí jde především o přesně vymezenou zdravotnickou a statistickou kategorii, která zahrnuje samovolné, umělé i některé další formy ukončení těhotenství.

Rozdíl mezi potratem, interrupcí a samovolným potratem

V první řadě je zapotřebí ujasnit si význam několika relativně běžných termínů, které jsou užívány často jako synonyma, avšak jejích obsah není identický - nelze opomíjet ani širší souvislosti této terminologie. Nejširší význam má pojem potrat, který de facto zahrnuje veškeré další termíny a označuje předčasné ukončení těhotenství ženy do doby, než je plod podle platných definic považován za dítě.

Samovolný potrat znamená spontánní ukončení těhotenství bez vnějšího zásahu. Umělé přerušení těhotenství, interrupce nebo indukovaný potrat označují cílené ukončení těhotenství na žádost ženy nebo ze zdravotních důvodů na straně matky či plodu.

Umělé přerušení těhotenství (interrupce a přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů i v pozdějším stádiu) je operační výkon, při němž dochází záměrně k přerušení těhotenství. Důvody k provedení potratu mohou být různé, od nechtěného těhotenství až po zdravotní příčiny na straně matky či plodu.

Historické souvislosti slova a jeho významu

Význam slova potrat nelze oddělit od dějin představ o těhotenství, plodu, narození a lidském životě. Ve všech historických epochách se ženy bránily nechtěnému otěhotnění. Potraty byly jistou náhražkou za neexistující či nefunkční kontracepci, často posledním a zoufalým východiskem z nouze.

Významný mezník ve vnímání interrupce představovalo období oficiálního přijetí křesťanství, které s sebou neslo závazné etické normy, mimo jiné odsuzující umělé vyhnání plodu. Potraty byly již ve středověku označovány za „nejhorší zločin ze všech zločinů“.

Význam slova se tak postupně spojil nejen s lékařským popisem předčasného ukončení těhotenství, ale také s představou provinění, viny a trestu. Zatímco dnes se potrat rozlišuje především podle toho, zda je samovolný nebo uměle vyvolaný, starší právní a náboženské systémy hodnotily především úmysl, vývojovou fázi plodu a společenské okolnosti.

Právní a náboženské chápání potratu v minulosti

Umělé ukončení těhotenství se v různých historických společnostech posuzovalo rozdílně. K umělému odstranění plodu z těla matky se řada hist. známých společností stavěla negativně a v zemích se silným katol. vlivem byla tato činnost přísně trestána.

Až do 1. svět. války právní řády většiny zemí p. zakazovaly. První stát, který uzákonil umělé přerušení těhotenství na žádost ženy, byl SSSR (1923), od poloviny 50. l. byl zákon o umělém přerušení těhotenství na žádost ženy zaveden ve většině bývalých social. zemí s výjimkou NDR (zde vešel v platnost až v roce 1965) a Albánie.

V Anglii a Francii bylo umělé přerušení těhotenství uzákoněno až v 70. l. V bývalém Československu byl potratový zákon uveden do praxe v r. 1958, jeho prováděcí předpisy však různými úpravami omezovaly podmínky k provedení p.

Od r. 1987 začal platit zákon, kterým byly zrušeny potratové komise a rozhodování o počtu a době narození dětí bylo ponecháno plně na matce. Zároveň byla zavedena nová technika provádění p., tzv. miniinterrupce.

Potrat jako právní delikt

V minulosti mohl mít výraz potrat také přímý právní význam. Vyvoláním potratu riskovala žena vždy život. Buď mohla podlehnout následkům neodborného zákroku, nebo ruce kata.

Tresty se pohybovaly od zahrabání zaživa a probití srdce kůlem po milosrdnější stětí mečem. Propadnutí hrdlem za tento čin uvádí například Koldínova městská práva z roku 1579.

Překvapivě se zde z hlediska sankcí nedělá rozdíl mezi pokusem o vyhnání plodu, úspěšným potratem a infanticidou, tedy vraždou novorozence: „Také zabíjí ta, kteráž plod z sebe vyhání, aneb týž plod jakýmž pak koli způsobem v sobě udušuje a mrtví. Táž, kteréž do záchodu, do studnice aneb jinam svůj plod mece a hází.“

Proměnlivé hodnocení viny a odpovědnosti

Stejně jako nebyl jednotný názor na oduševnění plodu, nebylo jednotné ani uplatňování zákonných norem postihujících potrat. Bylo běžné, že se na jednom panství trestalo i za nedostatečně prokázanou infanticidu nebo za pouhý pokus o potrat zahrabáním zaživa a probitím klínem.

Jinde byla vrchnost mírnější, o čemž svědčí zápis z roku 1599 ze smolné knihy města Rokycan: „Káča cikánka, sauce ptána, poněvadž těhotná byla a koření sobě vařila a již že se plodu žádného v ní nenachází, kam by to ze sebe poděla? Oznámila, že se jí v tom křivda činí a v svém panenství i poctivosti zůstává. [. ]. A koření, to že sobě pro zuby světlé nosila [. ]. A když posláno bylo pro bábu, ohledali jí. An z ní mléko teklo, zase jí předkládáno, a vždy pravila, že neví, kde by se jí to vzalo, že se Pána Boha dokládá.“

Verdikt zněl přes zjevnou vinu poměrně mírně: „Jest metlami z města vymrskána a na věčnost od města vypovědína.“

Na rozdíl od středověku připouštěla novověká legislativa polehčující okolnosti. Ty vyplývaly z neúčinnosti prostředku, který měl potrat vyvolat, z absence zlého úmyslu nebo z nevědomosti provinilé.

V takovém případě byla nešťastnice podrobena pouze tělesnému trestu a pokání. Svoji roli hrál i stupeň zralosti plodu. Jestliže šlo o plod, který ještě „neměl duši“ jednalo se taktéž o polehčující okolnost.

Ačkoliv jednotný úzus neexistoval, většina teologů a lékařů se shodovala, že k „oduševnění plodu“ dochází mezi třicátým pátým a čtyřicátým pátým dnem od početí. Za méně závažné se považovalo také usmrcení deformovaného plodu.

Vývoj významu od trestného činu k medicínskému pojmu

Historický vývoj ukazuje, že slovo potrat nebylo vždy neutrálním označením zdravotní události. V některých obdobích znamenalo především porušení náboženského či právního řádu, zatímco v moderní medicíně označuje definovaný výsledek těhotenství.

P. je význ. životní a demografickou událostí, ke které mají jednotlivé společnosti rozdílné přístupy. Potraty byly v minulosti spojovány s mravním odsouzením, trestním postihem i s představou ohrožení společenského řádu.

Moderní termíny se snaží jednotlivé situace oddělit přesněji. Slovo potrat může označovat celkovou kategorii, samovolný potrat popisuje spontánní ztrátu těhotenství a interrupce cílené umělé ukončení těhotenství.

Potrat v české statistice

Statistika rozlišuje umělé přerušení těhotenství, miniinterrupce, samovolné p. a ostatní p. Umělá přerušení těhotenství (včetně miniinterrupcí) tvoří téměř 3/4 všech p.

Výskyt p. úzce souvisí se způsoby omezování plodnosti, s propagací a šířením antikoncepčních prostředků a s celkovým populačním klimatem v zemi. Výskyt samovolných p. je spojován s kvalitou životního prostředí a výživy a s životním stylem.

Údaje o počtech a struktuře potratů jsou v souladu s legislativou průběžně sledovány a statisticky vyhodnocovány (Ústavem zdravotnických informací a statistiky, ÚZIS). Demografický ukazatel, který vyjadřuje počet a strukturu potratů se pak nazývá potratovost a spolu s dalšími ukazateli, jako jsou porodnost, sňatečnost, rozvodovost, nemocnost a úmrtnost vypovídají o tzv. demografické reprodukci obyvatel.

Současné rozdělení potratů

Existují dva základní druhy potratů - samovolný a medicínský (umělý). Samovolné potrácení je charakterizováno 3 a více ztrátami plodu. V současné době hovoříme o dysfertilitě již po 2 samovolných potratech a aktivně přistupujeme k hledání příčiny.

Spontánní potrat - samovolný potrat, který vzniká jako následek různých nepříznivých faktorů (vývojové vady, infekce apod.). Umělé ukončení těhotenství (interrupce) - potrat vyvolaný cíleně na přání těhotné či ze zdravotních důvodů (ze strany plodu či ze strany matky).

Zvláštním případem potratu je ukončení mimoděložního těhotenství. Mezi ostatní potraty patří ty, které si žena přivodila sama anebo je provedla či iniciovala nedovoleně jiná osoba.

Jednotlivé formy samovolného potratu

Zamlklý potrat (missed abort) - stav, kdy plod (embryo) odumírá intrauterinně a není vypuzen. Potrat velmi často neprobíhá jako kompletní vypuzení plodu a v děložní dutině zůstávají zadrženy části plodu, obalů nebo placenty.

Takový potrat se označuje jako abortus incompletus, tj. neúplný potrat. Je nezbytné zbývající části plodového vejce odstranit (RCUI, manuální revize.). Při neúplném odstranění hrozí krvácení a infekce v děložní dutině.

Vzácným stavem je abortus septicus - septický potrat, který je charakterizován infekcí plodového vejce přestupující na stěnu děložní, parametria a postupně se šiřící na malou pánev.

Při progresi může vest k celkové sepsi organismu a způsobit šok, diseminovanou intravaskulární koagulopatii, akutní selhání ledvin a smrt. Stav je většinou spojen s provedením kriminálního umělého potratu.

Samovolný potrat a jeho příčiny

Samovolný potrat (abortus spontaneus) je samovolné ukončení gravidity do 12. gestačního týdne a nejčastější komplikace těhotenství (zhruba 70% koncepcí nedosáhne období viability plodu [2]).

Potratovost je velmi závislá na věku matky. Jeden samovolný potrat do 12. týdne těhotenství je poměrně častý u řady žen a většinou to neznamená nemožnost mít další normální těhotenství a porodit zdravé dítě.

V případě opakovaného potratu (3 a více) je naopak nutné najít a odstranit příčinu již před dalším otěhotněním a tím zlepšit ženě šanci donosit a porodit zdravé dítě.

Mezi rizikové faktory spontánního potratu patří chromozomální abnormality, vrozené anomalie dělohy a cervixu, získané vady dělohy (Ashermannův syndrom, myomy, endometrióza), endokrinní onemocnění (luteální insuficience, hyperprolaktinémie, syndrom předčasného ovariálního selhání, cukrovka, nemoci štítné žlázy), některé infekční nemoci matky (Chlamydia, Ureaplasma, Mycoplasma), imunologické faktory a široké spektrum enviromentálních vlivů.

Původ potratu ze strany plodu a matky

Příčiny potratů ve většině případů bývají na straně plodu, v mnohem menší míře se jedná o problém na straně matky. Příčiny ze strany plodu: chromozomální porucha, genetická porucha.

Nejčastější příčina těhotenských ztrát ze strany plodu je genetická, kdy se jedná o chromozomální abnormalitu. Zjednodušeně bychom mohli říci, že příroda si sama poradí s plody, které by neměly naději na přežití.

Ze strany matky nacházíme příčiny na jedné straně matkou ovlivnitelné (abusus drog, kouření, abusus alkoholu, teratogenní látky, expozice chemickým činidlům) a na druhé straně matkou neovlivnitelné (genetické odchylky, imunologický faktor, odchylky dělohy, hormonální poruchy, těžké onemocnění matky).

Příčiny ze strany matky mohou zahrnovat anomálie dělohy, interní onemocnění matky, infekce matky a úraz. Etiologie potrácení je různorodá. Jedná se o příčiny na straně matky i plodu.

Význam slova potrat v gynekologii

V gynekologii se slovo potrat používá pro popis konkrétního průběhu těhotenské ztráty. Gynekologické vyšetření u odumřelé gravidity prokazuje metroragii, otevírání děložního hrdla, zvýšený tonus myometria a v pozdních stadiích potratu i děložní kontrakce.

Laboratorní známkou patologického těhotenství je snížení hladiny lidského choriového gonadotropinu (hCG) v séru. Další diagnostickou metodou je ultrazvuk, který umožňuje prokázat známky vitality (akce srdeční, přítomnost embrya v plodovém vejci) a stanovit rozsah retroplacentárního hematomu.

Zamklý potrat, ke kterému došlo ve 13. gestačním týdnů. Srdce je viditelné, ale není akce srdeční.

Děložní faktor potrácení

V případě děložního faktoru - odchylek dělohy - se u dysfertility / opakovaného potrácení projevují různé abnormality, které mají podobný důsledek, a sice, že oplodněné vejce se nedokáže nidovat (uhnízdit) v děloze.

Jedná se o vývojové poruchy dělohy, které vedou k odlišnému tvaru dělohy (vytvoření přepážky, zbytkového rohu dělohy, zdvojení dělohy, atd.). Dále se jedná o poruchy krevního zásobení v děloze.

Ty jsou důsledkem děložních nepravidelností jako je polyp, myom, srůsty, nebo Aschermanův syndrom (tento syndrom je charakterizován četnými nitroděložními srůsty, které vznikají nejčastěji jako důsledek zákroku na děloze, nebo zánětu).

Příčinou potrácení můžou být také poruchy hrdla děložního, které nedokonale plní svou funkci „uzávěru“. Děložní faktor potrácení je diagnóza do určité míry dobře léčitelná.

Léčebný postup závisí samozřejmě na konkrétní diagnóze, ale díky rozvoji hysteroskopické techniky se mnohé nepravidelnosti dají vyřešit jednoduchým zákrokem. Dokonce některé menší děložní abnormality, (jako je děložní přepážka, či drobný polyp) se dají vyřešit pouze ambulantní cestou, tedy bez nutnosti hospitalizace v nemocnici.

Potrácení a infertilita je ovšem svízelná v tom, že se mnohdy na opakovaných těhotenských ztrátách nepodílí pouze jeden faktor a je nutné hledat a řešit více obtíží.

Vejcovodný faktor potrácení

Opakované potrácení postihuje asi 1% žen v reprodukčním věku. Je charakterizováno 3 a více těhotenskými ztrátami.

Při pátrání po příčině těhotenských ztrát se zaměřujeme také na abnormality vejcovodu. Abnormality vejcovodu nejsou častou příčinou neplodnosti, nebo potrácení, přesto mohou významně reprodukci ovlivnit.

Správná činnost vejcovodu je pro oplodnění vejce a jeho transport do dělohy nezbytná. Již v ranném vývoji pohlavní soustavy může dojít k různým abnormalitám, které vedou k odlišnému tvaru dělohy a napojení vejcovodů.

Dojde-li ke srůstům (ať už uvnitř vejcovodu, nebo vně), nebo je-li vejcovod naplněn tekutinou (hydrosalpinx, pyosalpinx) nemůže tento orgán svou funkci správně provádět.

Navíc často vysílá do dělohy působky, které zabraňují úspěšnému uchycení vyvíjejícího se embrya. Některé abnormality vejcovodu vedou k mimoděložnímu těhotenství a časné těhotenské ztrátě, a bohužel, při řešení život ohrožující situace, i ke ztrátě vejcovodu.

Příznaky potratu

Mezi typické příznaky potratu patří vaginální krvácení či špinění a bolesti v podbřišku a pánevní oblasti. Na začátku těhotenství krvácí či špiní mnoho žen a jen zhruba v polovině případů končí takové těhotenství potratem.

Varovným příznakem je, pokud se ke krvácení či špinění přidají křečovité bolesti v pánevní oblasti. Děloha se při potratu stahuje ve snaze vypudit plodové vejce.

Pokud se u vás takovéto příznaky objeví, neprodleně vyhledejte lékaře! Při včasném léčení může být naděje na vyléčení a donošení plodu.

Pokud již nelze potratu zabránit a je nutné (zejména při probíhajícím potratu, event. zjištěném odumřelém, nevyvíjejícím se těhotenství) provést revizi dutiny děložní.

Umělý potrat a interrupce

Umělé přerušení těhotenství je operační výkon, při němž dochází záměrně k přerušení těhotenství. Důvody k provedení potratu mohou být různé, od nechtěného těhotenství až po zdravotní příčiny na straně matky či plodu.

Česká legislativa umožňuje umělé ukončení gravidity bez indikace lékaře na žádost pacientky do 12. týdne těhotenství, s lékařskou indikaci do 24.týdne (většinou z důvodu genetických vad plodu), v případě ohrožení matky nebo plodu na životě kdykoliv.

O interrupci může písemně požádat žena od 16 let věku, u mladších dívek je to možné jen se souhlasem zákonného zástupce. Pokud je interrupce provedena u dívky ve věku 16 až 18 let, informuje o tom zdravotnické zařízení zákonného zástupce nezletilé.

Historie interrupce v Československu a České republice

Možnost umělého přerušení těhotenství (indukovaného potratu) na žádost ženy byla v dnešní ČR umožněna zákonem č. 68/1957 Sb., což od roku 1958 logicky vedlo k jejich postupnému nárůstu, neboť podle předcházející legislativy byly legální pouze interrupce ze zdravotních důvodů, a samozřejmě spontánní potraty.

Prováděcí předpisy zákona však podmínky interrupcí omezovaly, zejména prostřednictvím tzv. interrupčních komisí, které posuzovaly „oprávněnost“ každé žádosti. Navíc je zapotřebí mít na paměti, že v této době nebyla dostupná moderní antikoncepce, kterou právě interrupce suplovaly.

Počínaje rokem 1987 je přístup k interrupcím uvolněn, komise jsou zrušeny a rozhodnutí o ukončení těhotenství je ponecháno na ženě. Podmínky umělého přerušení těhotenství v současnosti upravuje stejnojmenný zákon č. 66/1986 Sb. a navazující předpisy.

Formy umělého přerušení těhotenství

Umělé přerušení těhotenství může být realizováno farmakologicky, nebo chirurgicky. Z pohledu způsobu provedení umělého ukončení těhotenství se uvádí i tzv. miniinterrupce, které označují méně invazivní zásahy v počátečních fázích těhotenství.

Farmakologická interrupce

Farmakologické ukončení těhotenství lze provést do 7. týdne gravidity. Používá se kombinace antiprogesteronu (mifepriston) a prostaglandinu E1 (misoprostol).

Působením antiprogesteronu na děložní sliznici se naruší stavba deciduí, prostaglandin vyvolává kontrakci myometria. Výsledkem je potrat (zpravidla do několika hodin, může ale trvat i 30 dní) obvykle s mírným krvácením a minimálním výskytem reziduí.

Farmakologická interrupce se neprovádí při suspektním mimoděložním těhotenství. Pravděpodobnost selhání farmakologického UPT s následným pokračováním gravidity je cca 1-2%.

Ke komplikacím metody patří křeče, masivní nebo protrahované krvácení, perzistence reziduí, gastrointestinální potíže (nevolnost, zvracení, průjem), bolesti břicha, hlavy, teplota. Budoucí fertilita pacientky není touto metodou ovlivněna.

Miniinterrupce

Miniinterrupce je šetrnější způsob, není potřeba velkého roztažení děložního hrdla. Provádí se ambulantně v celkové anestezii do ukončeného 6. týdne těhotenství u ženy, která ještě nerodila a do ukončeného 8. týdne u ženy, která již rodila vaginální cestou.

Jedná se o odsátí děložní sliznice. Nenastanou-li komplikace, odchází žena ještě týž den domů.

Miniinterrupci je možné provést do 8. týdne gravidity. Její principem je dilatace hrdla děložního pomocí prostaglandinů nebo hydrofilní tyčinkou (Dilasoft) s následnou vakuumaspirací plodového vejce speciální kyretou.

Chirurgická interrupce a kyretáž

Klasická interrupce (kyretáž) se provádí od ukončeného 6. (8.) týdne těhotenství do ukončeného 12. týdne těhotenství. Při tomto výkonu gynekolog rozšíří děložní čípek a seškrabuje vnitřní vrstvu dělohy (endometrium) pomocí štíhlé kovové lžíce zvané kyreta.

Výkon se provádí v narkóze při jednodenní hospitalizaci. Odpoledne po provedení výkonu jde většinou žena domů, ale několik dnů by měla zůstat v klidu na lůžku.

Od 8. po 12. týden těhotenství (ze zdravotních indikací i mezi 12. a 24. týdnem) se interrupce provádí metodou dilatace a kyretáže. Evakuace plodového vejce z dutiny děložní probíhá za použití tupé Bummové kyrety v antibiotiky chráněném koagulu.

Ukončení těhotenství ze zdravotních důvodů

Ukončení těhotenství z medicínského důvodu je možné až do 24. týdne těhotenství v případě, že je prokázána genetická nebo anatomická vada plodu (Downův syndrom, vrozené vady mozku, srdce, ledvin, rozštěp rtu atd.).

Tento zákrok se provádí v celkové anestezii. Za dva týdny po zákroku se žena musí dostavit na kontrolu ke svému gynekologovi.

Zdravotní rizika interrupce a potratu

Během interrupce mohou komplikace nastat například v případě, kdy nedojde k úplnému odstranění tkáně z dělohy. Velice vzácně může dojít k poranění dělohy, v krajním případě až protržení děložní stěny.

K bezprostředním následkům chirurgického UPT patří velké krevní ztráty, poranění cervixu a perforace dělohy. Časné komplikace zahrnují selhání metody (např. u vícečetného těhotenství, vrozených vad dělohy nebo při nepoznané mimoděložní graviditě), rezidua plodového vejce v děložní dutině a záněty (endometritida, parametritida, adnexitida).

Po interrupci - v několika procentech případů stále hrozí, že žena po interrupcích bude mít problém znovu otěhotnět či těhotenství udržet. Infekce po potratu - nebezpečí děložního jizvení, které je třeba léčit, protože může vést až k neplodnosti.

Pozdní komplikace nejsou časté, stále vysoká je ale mortalita při pokoutně provedeném přerušení těhotenství hlavně ve státéch s restriktivní potratovou politikou.

Co znamená opakované potrácení

Samovolné potrácení je charakterizováno 3 a více ztrátami plodu. V současné době hovoříme o dysfertilitě již po 2 samovolných potratech a aktivně přistupujeme k hledání příčiny.

V případě opakovaného potratu (3 a více) je naopak nutné najít a odstranit příčinu již před dalším otěhotněním a tím zlepšit ženě šanci donosit a porodit zdravé dítě.

Ženám, které samovolný potrat prodělaly, doporučují lékaři před dalším těhotenstvím a zejména pak po otěhotnění užívat vitaminové doplňky a také zvýšený přívod kyseliny listové (Acidum folicum).

Ke zvážení je také případná podpora funkce žlutého tělíska (dočasná žláza s vnitřním vylučováním, nachází se v kůře vaječníku) dodáváním přirozených gestagenů (tablety nebo injekce).

Pokud těhotenství je hodnoceno jako perspektivní, je indikována aplikace gestagenních preparátů (progesteronový blok), hemostyptik a hořčíku za hospitalizací pacientky.

U zamlklého potratu se provádí operativní evakuace dutiny děložní, odstranění reziduí po potratu se označuje jako revize dutiny děložní. Po proběhlém potratu (s operačním výkonem nebo bez) je vhodná aplikace estrogenů pro zlepšení epitelizace děložní dutiny.

Další těhotenství se doporučuje po 3 měsících po potratu.

Význam slova potrat v širších společenských souvislostech

P. je význ. životní a demografickou událostí, ke které mají jednotlivé společnosti rozdílné přístupy. Přír. národy většinou neuvažují o plodu (a často ani o narozeném dítěti) jako o spol. bytosti (viz obřad iniciační).

U am. národů bylo umělé navozování p. požíváním různých bylin prostředkem regulování porodnosti (viz též politika natalitní). Ve všech historických epochách se ženy bránily nechtěnému otěhotnění, protože účinná a dostupná kontracepce nebyla vždy k dispozici.

Význam slova potrat proto souvisí také s dějinami reprodukčního chování, s postavením žen, s náboženskými představami, s právem a s možnostmi lékařské péče. V moderním jazyce se stále střetává odborný význam slova s jeho silnými morálními a emocionálními konotacemi.

Mezinárodní označení

V různých jazycích se pro potrat používají odlišná slova, jejichž význam se může týkat samovolného potratu, umělého ukončení těhotenství nebo obou těchto kategorií.

Anglické abortion, francouzské avortement, německé Abtreibung a italské aborto označují především ukončení těhotenství, zatímco výrazy miscarriage, fausse couche a Fehlgeburt se používají zejména pro samovolný potrat.

Proč má slovo potrat více významových vrstev

Slovo potrat v sobě spojuje několik významových rovin. V lékařství označuje jasně definovanou těhotenskou ztrátu, v právu se vztahuje k podmínkám umělého ukončení těhotenství, v demografii označuje statisticky sledovaný jev a v běžném jazyce často vyvolává představy bolesti, ztráty nebo morálního konfliktu.

Zatímco sousloví „umělé přerušení těhotenství“ je spíše neutrální a bere v úvahu rozhodnutí ženy o tom, zda chce či nechce mít dítě, slovo „potrat“ má konotace vesměs negativní. Aby však nedošlo k nedorozumění je zapotřebí často volit správné dílčí označení.

Rozlišování těchto pojmů umožňuje přesněji popsat, zda šlo o samovolné ukončení těhotenství, zamlklé těhotenství, neúplný potrat, mimoděložní těhotenství nebo cílenou interrupci. Samotný původ slova je tak pouze jednou částí jeho významu; druhou část vytváří způsob, jakým se pojem používal v medicíně, právu a společnosti.

tags: #potrat #puvod #slova