Porodnice v Londýnské ulici na Vinohradech patřila k pražským zdravotnickým zařízením, v nichž se děti rodily od roku 1924 až do roku 1995. Sídlila především v domě čp. 506/41, který pochází z roku 1888, a zahrnovala také dům č. 39, někdejší sanatorium Dr. Janů, sanatorium Dr. Grosze a Dr. Gregory.
Jednalo se o porodnicko-gynekologické sanatorium dr. Záhorského a dr. Jerieho. Porodnice dnes již neexistuje a v její budově sídlí University of New York in Prague, takže původní zdravotnické využití připomíná jen velmi málo viditelných stop.

Historie porodnice v Londýnské ulici
Porodnicko-gynekologické sanatorium dr. Záhorský a dr. Jerie bylo otevřeno v roce 1924 v budově čp. 506/41 pocházející z roku 1888. Porodnice, ve které se narodil například Jan Palach, byla v provozu do r. 1995 (t.č. University of New York in Prague) a zahrnovala i dům č. 39, bývalé sanatorium Dr. Janů, sanatorium Dr. Grosze a Dr. Gregory (nyní Klinika Asclepion).
Jedna z dnes už neexistujících porodnic. Děti se tu rodily už od roku 1924. Dům z konce 19. století byl původně třípatrový. Začátkem 20. století patřil řediteli cukrovaru Josefu Záhorskému. Stejně se jmenoval i jeho syn, který vystudoval medicínu.
Zakladatelem a majitelem porodnického sanatoria byl MUDr. Josef Záhorský, který zde působil společně s MUDr. Janem Jeriem. Obdivuhodní byli i lékaři, kteří tady pracovali a hlavně zakladatel a majitel porodnického sanatoria MUDr. Josef Záhorský a jeho kolega MUDr. Jan Jerie.
I když byla na sanatorium v březnu 1948 uvalena nucená správa a dr. Záhorský to těžce odnesl předčasnou smrtí, porodnice tu nadále fungovala a rodičky na ni nedaly dopustit. Po listopadu 1989 ovšem zanikla a dnes je tu již zmíněná vysoká škola.
Kde porodnice stála
Porodnice se nacházela v Londýnské ulici na pražských Vinohradech. Ulice je poměrně dlouhá, měří 750 metrů a vede od ul. Anglická po ul. Jana Masaryka.
Londýnská se jmenuje podle hlavního města Velké Británie od roku 1926. Pojmenována byla na počest mírového uspořádání Evropy po první světové válce, díky čemuž vzniklo i Československo.
Podle básníka Vítězslava Hálka se jmenovala v letech 1884-1926 Hálkova. Za okupace dostala úřední název Mnichovská podle hlavního města Bavorska.
Na konci 19. století se jí říkalo Tunelová nebo Tunelská, neboť pod ulicí tehdy vedl první železniční tunel spojující Hlavní nádraží s nádražím v Nuslích.
Železniční tunel a podoba ulice
Víte, proč je zároveň tak široká, že se na ni vejdou malebné předzahrádky? Může za to zmíněný železniční tunel, který pod ní vede.
Činžáky nesměly klenbu tunelu příliš zatěžovat. Na stavbě tunelu otevřeného 1871 se podílel Moritz Gröbe, který z ručně vytěženého materiálu vybudoval plošinu dnešního parku Grébovka (Havlíčkovy sady) se stejnojmennou vilou.
Do roku 1886 vyčnívaly do ulice dva nízké, ale široké zděné vzdušníky pro přístup vzduchu do tunelu, kde byl tehdy, samozřejmě, parní provoz. Nacházely se před domy čp. 623/30 a před domem, který nesl popisné číslo 321.
V roce 1897 zde byly odstraněny telegrafní tyče a spojení bylo vedeno kabely v zemi. Historické technické řešení tak ovlivnilo nejen šířku ulice, ale i podobu okolní zástavby.

Podoba sanatoria a život porodnice
Porodnice v Londýnské ulici fungovala v budově původně určené k jinému využití a postupně se stala součástí širšího zdravotnického areálu. K porodnickému sanatoriu patřily také další budovy a zařízení, která se v průběhu desetiletí měnila.
Dnes v objektu nenajdete zhola nic, co by dávnou minulost připomínalo. Snad jen tvar oken.
Budovu procházela i paní, která tu rodila v roce 1962, a samozřejmě nepoznávala také docela nic. Přestavby a změna využití tak téměř úplně překryly původní podobu porodnice.
Zkušenosti rodiček v 80. a 90. letech
Svědectví rodiček ukazují, že podmínky v porodnici se v jednotlivých obdobích lišily, zároveň však odpovídaly tehdejší podobě nemocniční péče. Rodičky popisovaly společné sociální zázemí, omezené soukromí i rozdílný přístup zdravotnického personálu.
Jedna žena, která rodila v Londýnské v polovině 90. let, uvedla, že na pokoji byly čtyři rodičky a děti měly u sebe. Toalety a sprchy byly společné na patře.
Kromě toho, že jsem měla komplikovaný porod a jedna sestra tam byla opravdu nepříjemná, nebylo to nic strašného. Na sále byla sama a manžel s ní nebyl, protože ani jeden o to neměli zájem.
Jiná rodička, která v Londýnské rodila v roce 1986, popsala tehdejší prostředí výrazně kritičtěji. Zachod a sprcha byly na chodbě pro všechny matky na patře.
Existoval room-in, což bylo jediné pozitivum. Lékaři i sestry byly velmi arogantní, příslušné té době.
Na pokoji byly tři rodičky, ale nebylo tam k hnutí: postel, postýlka, postel, postýlka a na druhé straně přebalovací stůl s umyvadlem na koupání. Při vizitách nebylo podle jejího svědectví prakticky žádné soukromí.
Na sále byly tři rodičky oddělené polostěnami, takže bylo všechno slyšet a částečně vidět. Tehdejší prostředí jí připadalo jako strašná improvizace, přestože room-in už tehdy představoval progresivní prvek.
Rooming-in a společná péče o děti
Room-in patřil mezi výrazné prvky péče, které rodičky zmiňovaly pozitivně. Děti mohly zůstávat u matek, což umožňovalo bezprostřednější kontakt po porodu.
Zkušenosti se však lišily podle období i konkrétního průběhu porodu. Zatímco jedna rodička vzpomínala, že děti měly u sebe, jiná upozorňovala na stísněnost pokojů, společné sociální zařízení a nedostatek soukromí.
Porodnictví v Praze před vznikem moderních porodnic
V dobách, kdy v Praze nestála žádná porodnice, pomáhaly ženám porodní báby. V současné době jsou už porody v nemocnicích běžnou praxí, a to zejména zásluhou Marie Terezie, která stojí za vznikem první z nich.
Založila ji 22. listopadu 1762 v pražské Soukenické ulici. V nejstarší pražské porodnici rodily především svobodné matky.
Známá pražská porodnice v Apolinářské ulici vznikla až o 100 let později. O sto let později už Praha nutně potřebovala moderní porodnický ústav.
Stavbu Zemské porodnice v Apolinářské ulici inicioval hrabě František Thun-Hohenstein. Projekt vypracoval Josef Hlávka, inspirován viktoriánskou architekturou.
Po stránce hygienické to byla vzorová evropská stavba své doby. Ženy si tu mohly vybírat ze tří tříd kvality a v té nejnižší mohly rodit i neplatící matky.

Další pražské porodnice
Další porodnice se v Praze objevily až ve 20. století. Ústav pro péči o matku a dítě v Podolí navrhl významný pražský architekt Rudolf Kříženecký a vznikl v roce 1914.
Zprvu to ovšem bylo Pražské sanatorium. Pět spojených budov komfortního zdravotnicko-hotelového zařízení pod vyšehradskou skálou se od roku 1951 proměnilo na dnešní ústav.
Tento komplex zažívá od roku 1998 opětovný rozkvět, ten zahrnuje i otevření zbrusu nového monobloku v lednu 2005. Ve dvacátých letech 19. století se začala psát i historie porodnice ve Fakultní nemocnici na Vinohradech.
Další pražská porodnice funguje v Thomayerově nemocnici v Krči. Jeden z posledních porodních sálů začal sloužit rodícím matkám v rámci motolského komplexu.
Tamní porodnice nejprve fungovala v provizorních dřevěných pavilonech. V moderní budově sídlí i porodnice FN na Bulovce, nový gynekologicko-porodnický pavilon tam vznikl v 80. letech minulého století.
Porody doma a proměny porodnické péče
Některé ženy i dnes dávají přednost porodu v domácím prostředí. Už za dob Marie Terezie se musely porodní báby při domácích porodech řídit velmi přísnými pravidly, vysoké nároky se kladou i na dnešní porodní asistentky.
Domácí porody jsou podle zástupců ministerstva stále příliš rizikové. Většina lékařů domácí porody odmítá, je to podle nich neúměrné riziko pro matku i dítě.
Porodník Aleš Roztočil dokonce v září 2012 označil možnost rodit doma pod dohledem porodní asistentky za hazard se zdravím. Porodní asistentky se ale takovému názoru brání - vybrat si místo a způsob porodu je podle zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové součástí svobodné volby rodičky.
Další zdravotnická zařízení v Londýnské ulici
V Londýnské ulici působila také další významná zdravotnická zařízení. V roce 1928 vzniklo v Londýnské 545/15 přestavbou dvou původních činžovních domů a nástavbou dvou pater Sanatorium Dr. Gottlieba.
Po rekonstrukci zde byla plicní klinika a geriatrie. V době svého léčení v r. 2006 zde pobýval prezident Václav Havel.
V dnešní době jsou zde zdravotnické ambulance. Historie ulice tak není spojena pouze s porodnictvím, ale také s dalšími obory zdravotní péče.
Významné budovy a instituce v okolí
V ulici byly také dva známé hotely. Jedním z nich byl přistavěný trakt Slovanského hotelu Beránek z Tylova náměstí, dům s kinem Beránek, dalším Skřivan.
Nelze opomenout ani zajímavé funkcionalistické stavby - dům Londýnská 62 a 83, Vinohradskou záložnu, která přikoupila dům na rohu Londýnské a Jugoslávské (nyní Česká spořitelna), známé Lauderovy školy nebo bývalé c. k. reálné gymnázium, nyní ZŠ Londýnská.
V ulici byl provozován v čp. 623/30 také kabaret U Kuřího oka, později dům zakoupila Církev adventistů sedmého dne působící zde dodnes.
Porodnice v rozhlasových a televizních pořadech
Reportážní obrazy rozhlasového dokumentu zavedly posluchače do roku 1980 do pražské porodnice v Londýnské ulici. Pořad doplnily rozhovory ze současného porodnictví.
Dokument byl uveden 29. dubna 2021. Moderovali Tomáš Černý a Viola Ježková.
Porodnice v Londýnské ulici se objevila také v pořadu Z metropole. Příběh zaniklé porodnice se začal psát v roce 1924.
Byla mu věnována úvodní kapitola knihy Návštěvy domů slavných, protože se v ní narodilo mnoho slavných osobností. Pořad se věnoval také lékařům, kteří zde pracovali, a osudům samotného sanatoria.
NHS Maternity: Šokující zpráva odhaluje, že dvě třetiny oddělení v Anglii nejsou bezpečné pro porod.
Dokumentace a vzpomínky na porodnici
O zachování dokumentace porodnice se zajímali také lidé, kteří potřebovali zjistit údaje o narození nebo dohledat čas narození. Objevily se dotazy, kam se obrátit pro dokumentaci ze zrušené porodnice Londýnská 39 v Praze 2.
V jedné z odpovědí zaznělo doporučení obrátit se na Českou správu sociálního zabezpečení Praha, kde by měli vědět, kde jsou tyto dokumenty. Samotná dostupnost konkrétních záznamů však z těchto svědectví nevyplývá.
Osobní vzpomínky rodiček doplňují historické informace o provozu porodnice. Ukazují, jak se v průběhu desetiletí měnily podmínky na pokojích, organizace porodů, přítomnost dětí u matek i míra soukromí.