Vývoj kojence a dospělého člověka

Vývoj člověka je komplexní, celoživotní a proměnlivý proces, který zahrnuje tělesné změny, pohybové schopnosti, smyslové vnímání, řeč, myšlení, sociální vztahy i utváření osobnosti. U kojence probíhá vývoj mimořádně rychle: během prvního roku dítě postupně získává kontrolu nad hlavou a trupem, učí se uchopovat předměty, pohybovat se v prostoru, komunikovat a vytvářet pevnou citovou vazbu s pečujícími osobami.

V dospělosti se vývoj nezastavuje, ale mění svůj charakter. Tělesný růst je většinou ukončen, zatímco psychický, sociální a osobnostní vývoj pokračuje prostřednictvím partnerských vztahů, práce, rodičovství, odpovědnosti, tvořivosti a postupného vyrovnávání se s proměnami života.

Vývoj člověka jako celek

Na vývoj dítěte musíme nahlížet komplexně. Týká se totiž nejen pohybových schopností, ale všech složek osobnosti, včetně smyslového i duševního vývoje. Proto se také mluví o psychomotorickém vývoji neboli vývoj dítěte po stránce pohybové a psychické.

Jde o složitý a ucelený proces, který zahrnuje mnoho složek, jako například hrubou motoriku, kam patří např. otáčení se z bříška na záda, lezení po čtyřech, stavování se a chůze. Dále pak zahrnuje jemnou motoriku, kam patří především práce rukou, manipulace s hračkou atd.

Psychomotorický vývoj dítěte zahrnuje taktéž dovednosti sociální, poznávací, mentální, vývoj v oblasti orální (zpracování potravy v pusince, pohyby rtů a řeč) a další. Psychický vývoj dítěte a dospívajícího je proces, který odráží osobnost dítěte, jeho dědičné dispozice a vliv personálního a předmětného okolí, osobnosti jeho rodičů, konkrétní sociální kontext, do kterého se narodilo.

Je to proces vzájemné interakce mnoha faktorů, proces dynamický a proměnlivý. Na rychlosti a kvalitě vývoje psychomotorických dovedností dítěte se podílí mnoho faktorů - genetické a dědičné vlastnosti mohou ovlivnit celkovou sílu, obratnost a všeobecné nadání k tělesné aktivitě.

Významnou roli hraje také kultura, dostatek pohybu a celkový životní styl. Každé dítě je jiné a samozřejmě musíme brát v potaz, zda se dítě narodilo předčasně nebo v termínu.

Období lidského vývoje

Pediatrie se zabývá zdravím a nemocí lidského jedince od narození až do do dospělosti - v ČR do 19. narozenin (do věku 18 let a 364 dnů). Pediatrie je naukou o vývoji lidského jedince.

Prenatální období se dělí na embryonální a fetální období. Embryo neboli zárodek se vyvíjí během prvních 8 týdnů, zatímco fetus neboli plod se vyvíjí od 9. týdne do narození.

Novorozenecké období trvá od narození do ukončeného 28. dne a představuje období adaptace jednotlivých tělních systémů na mimoděložní podmínky. Kojenecké období začíná 29. den a končí v den prvních narozenin dítěte, přičemž trvá 11 měsíců.

Prenatální vývoj

Prenatální období je nejdynamičtější vývojové období z celého života. Během prvních 8 týdnů nitroděložního vývoje se diferencují jednotlivé části těla, tvoří se základy orgánů a tělních systémů.

Embryonální období

• 1. týden - oplodnění a uhnízdění vajíčka.
• 2. týden - embryo má 2 vrstvy buněk.
• 3. týden - první vynechaná menstruace u matky, embryo má 3 vrstvy buněk.
• 4. týden - embryo má již lidskou podobu, uzavírá se nervová trubice, tvoří se základy končetin, embryo měří 4-5 mm.
• 5. týden - tvoří se prvotní ústa a základy prstů na rukou.
• 6. týden - tvoří se prvotní nos a patro, embryo měří 21-23 mm.
• 7. týden - tvoří se základ očních víček.
• 8. týden - objevují se zřetelné pohlavní žlázy (testes či ovaria).

Na konci embryonálního období se objevují drobné záškuby nebo jemné kontrakce svalů, ačkoli svaly ještě nejsou napojeny na nervový systém.

Fetální období

Fetální období trvá od 9. týdne do narození. Orgány a tělní systémy se strukturálně i funkčně diferencují a začínají fungovat.

• 9. týden - plod váží 8 g a je dlouhý 5 cm.
• 10. týden - zřetelně se vyvíjejí zevní pohlavní orgány.
• 20. týden - plod váží 460 g a je dlouhý 19 cm.
• 25. týden - začíná třetí trimestr; plod váží 900 g a je dlouhý 25 cm.
• 28. týden - plod má otevřené oči, sklání hlavičku dolů.
• 38.-41. týden - obvyklý termín porodu.

Reflexní pohyby plodu začínají již v 9. týdnu těhotenství. Většina novorozeneckých reflexů se rozvíjí mezi 20. a 38. týdnem těhotenství.

Sací reflex byl zjištěn již ve 14. týdnu, reflex pátrací, Moroův a palmární úchop ve 28. týdnu, Babinského reflex se objevuje těsně před termínem porodu.

Začátkem 3. měsíce plod spontánně hýbe horními i dolními končetinami, otáčí hlavičku, vraští čelo, otvírá a zavírá ústa; následně se objevují náznaky úchopu.

Plod starý 8,5 týdne má rozvinutý hmat - reaguje na podráždění vláskem, při podráždění v oblasti úst se objevuje náznak hledacího reflexu. V 9 týdnech lze registrovat bioelektrickou aktivitu mozku na EEG, od 5. měsíce se dá na EEG plodu odlišit spánkový a bdělý stav.

Od 20. týdne fungují senzorické dráhy bolesti. Plod reaguje na zvukové podněty, následně začíná odlišovat zvuky lidské řeči od jiných zvuků a ke konci těhotenství velmi pravděpodobně již rozlišuje hlas své matky i s jeho různými emocionálními odstíny.

Plod má schopnost krátkodobě si pamatovat - je schopen habituace, tedy úbytku reakce na opakování téhož podnětu, nikoli na odlišný podnět. Schopnost habituace na zvuk a vibrace je prokázána od 22. týdne a s věkem zvolna narůstá.

Ve 30. týdnu má plod schopnost sociální interakce - reaguje na změny emočního stavu matky změnou tepu a spontánních pohybů. V poslední třetině těhotenství polyká plod amniovou tekutinu a v této době má již zřejmě vyvinut smysl chuti.

V posledních 2 měsících je plod schopen nejjednodušších forem učení, je schopen těžit ze zkušenosti.

Novorozenecké období

Novorozenecké období trvá od narození do ukončeného 28. dne. Jde o období adaptace jednotlivých tělních systémů na mimoděložní podmínky a o specifickou etapu, pro kterou se postupně vyčlenil lékařský obor neonatologie.

Novorozenec většinu dne prospí. V prvních dvou týdnech po narození dokonce skoro 20 hodin denně. Spánek je zatím málo konsolidovaný, je rozdrobený do většího počtu časových úseků.

Novorozenec má krátký a prchavý stav bdění s nutností pravidelného a častého opakování situací učení a sociální zkušenosti. Je schopen učit se a je schopen jednoduchých myšlenkových pochodů.

Novorozenecké reflexy

Všechny primární, tedy novorozenecké, reflexy jsou dobře vybavitelné. V prvních hodinách po narození začíná novorozenec poprvé přijímat potravu ústy.

K tomu je vybaven soustavou reflexů, automatických reakcí, které mu získávání potravy usnadní. K nejdůležitějším patří pátrací a sací reflex.

Ucítí-li malý človíček dotyk na tváři, otáčí díky pátracímu reflexu hlavičku směrem k místu dotyku, protože tam očekává prsní bradavku své matky, zdroj potravy. Při hodnocení primárních reflexů je důležitá i jejich symetričnost, tedy stejně silná reakce na obou stranách.

Dítě reaguje pohybem celého těla na silný sluchový či světelný podnět - Moroův reflex. Při nečekaných zvucích nebo při změně polohy dítě prudce symetricky rozhodí ruce a nohy.

Plazivý reflex se projeví tak, že položíme-li bezprostředně po porodu miminko matce na břicho a podpíráme-li mu zespoda nožky, dítě se samo doplazí k bradavce. Reflex odezní během několika týdnů.

Pokud po porodu miminko chytíme pod pažemi tak, aby se nohama dotýkalo pevné podložky, okamžitě napodobí chůzi. Během osmi týdnů tento reflex vyhasne a ke skutečné chůzi se pak miminko dopracuje až v období okolo prvních narozenin.

Dotkneme-li se dlaně nebo chodidla novorozence, automaticky stáhne prstíčky rukou do úchopu. Nejde o cílený úchop, ale o reflex.

Poloha a motorika novorozence

U novorozence se uplatňují globální vzory při pohybu, kdy postavení hlavy ovlivňuje postavení končetin a trupu, a tím i držení těla, které je ještě fyziologicky asymetrické.

Když dítě leží na zádech, hlavičku automaticky otočí k jedné straně, a na to reagují reflexně i ruce a nohy. Na straně obličeje se ruka a noha natahují, na straně druhé se ruka a noha pokrčují.

Zdravý novorozenec umí otáčet hlavičku na obě strany. Při přitažení do sedu padá novorozenci hlavička dozadu.

Svalový tonus je u novorozence fyziologicky vyšší. Během druhého měsíce svalový tonus klesá a objevuje se fyziologická hypotonie, která mizí až koncem 1. roku.

V poloze na zádech je novorozenec ještě nestabilní. Když se podíváte ze shora, uvidíte, že neleží rovně, ale „do oblouku“.

V poloze na břiše má v začátku nožičky skrčené pod sebou. Zadeček má výše, než je hlava a těžiště je na čele hlavičky.

Ojediněle zvedne krátce hlavičku asymetricky nad podložku. Postupně se těžiště posouvá od hlavičky na hrudník, bříško až na symfýzu, tedy stydkou sponu.

V prvním měsíci si dítě ponechává z bříška takzvané flexní držení. Jeho ručičky a nožičky jsou skrčené u těla a celý měsíc bude trvat, než se rozvolní.

Polohu na bříšku je důležité s miminkem trénovat hned od narození. Důvodem je posílení krčních a zádových svalů.

Smyslové schopnosti

Novorozenec má překvapivě dobře vyvinuté některé smyslové schopnosti, které mu od prvních dnů života pomáhají vnímat okolní svět, orientovat se v něm a učit se na něj reagovat.

Novorozenec mírně šilhá, otáčí se za světlem a pohyb očí je pouze horizontální. Vidí jen na krátkou vzdálenost a pouze větší, především barevné předměty.

Zraková ostrost je při narození nízká, přibližně 20/400. Novorozenec ještě neumí akomodovat, tedy zaostřit na různě vzdálené předměty.

Optimální vzdálenost pro akomodaci oka je 20-25 cm. Novorozenec preferuje lidskou tvář, pohybující se předměty, jasné barvy a barevné kontrasty.

Na akustické podněty podle jejich síly reaguje mrknutím nebo záškubem celého těla. Novorozené děťátko dobře rozpozná zvuk lidské řeči.

Během prvních týdnů života se novorozenec naučí rozlišit hlas matky od jiných ženských hlasů. Hlubší mužský hlas s nižšími tóny jej naopak spíše uklidní.

Mimo dobře rozvinutého sluchu má novorozenec i dobrý čich a jsou u něho již vyvinuté chuťové preference. Dává přednost sladké chuti.

Novorozenec se odvrací od nepříjemných pachů, zatímco příjemné vůně jej lákají. Již týden po narození rozpozná vůni mateřské prsní bradavky.

Kojenecké období

Kojenecké období začíná 29. den a končí v den prvních narozenin dítěte. Jde o období dramatického somatického, neuropsychického a motorického vývoje.

Symbolicky období vrcholí prvním krůčkem a prvním slovem kolem jednoho roku věku. Z hlediska morbidity a mortality je to druhé nejvýznamnější období hned po novorozeneckém období.

Většina dětí si osvojuje pohybové dovednosti v dobře předvídatelných fázích označovaných jako vývojové milníky. Důležitý ale není jen okamžik, kdy začalo dítě něco dělat, ale hlavně jestli a jak kvalitně proběhla všechna stádia a zda nedošlo k „přeskočení“ některého z nich.

Zákonitosti psychomotorického vývoje

Arnold L. Gesell (1880-1961) formuloval některé zákonitosti vývoje dítěte. Ovládání těla postupuje od hlavy k patě, což se označuje jako kefalokaudální postup vývoje.

Dítě musí tedy umět správně držet hlavičku, aby mohlo zapojit hluboké stabilizační svaly trupu, což je předpokladem pro správné držení těla a koordinaci pohybů.

Postup od centra těla k periferii znamená, že pohyby končetin začínají v ramenních a kyčelních kloubech a přecházejí přes zápěstí na prsty. Z toho i vyplývá, že vývoj motoriky postupuje od hrubé k jemné motorice.

Loketně-vřetenní směr vývoje naznačuje postup od malíkové strany dlaně k palcové při aktivním úchopu, proto malé dítě nejdříve uchopuje věci celou dlaní, a až později může vznikat např. správný úchop tužky.

Vývoj probíhá také proximodistálně. Pohyby končetin začínají v ramenních a kyčelních kloubech, přecházejí přes zápěstí na prsty, respektive přes kolena na chodidla.

Vývoj není plynulý, ale probíhá s výkyvy. Platí obecné principy vývoje, ale s interindividuálními rozdíly.

Vývoj kojence po trimestrech

První trimestr: narození až 3 měsíce

Novorozenec většinu dne prospí. Malé miminko často nemůže být vzhůru déle než hodinu v kuse. Pak začíná být jeho mozek přetížen.

Přibližně 70 % tříměsíčních dětí a 80 % osmiměsíčních dětí spí v noci od půlnoci do pěti hodin ráno.

Postupně, během prvních třech měsíců, se miminko naučí získat stabilitu na zádech a přibližně v třech měsících uvidíte, že umí chvilkami zvednout ručičky před obličej a nožičky do vzduchu a přitom již nepadá do strany.

V třech měsících „pase koníčky“, opírá se o lokte, nožičky jsou již téměř natažené a hlavičku drží s napřímením krční páteře několik minut.

Na konci třetího měsíce dítě dá ručičky více dopředu tak, že má lokty pod rameny, pěstičky už může uvolnit a záda jsou rovná.

Hlava tedy není pouze v záklonu, ale v prodloužení páteře. Palec u ruky je na začátku ohnutý v pěsti, v druhém měsíci jsou dlaně již otevřené a v třech měsících vidíme počátky úchopu.

V prvním měsíci života miminko umí kopat nožičkami, na zádech otáčí hlavu ze strany na stranu, snaží se zaměřit váš obličej, výjimečně nahradí pláč roztomilé pobrukování a při polohování na bříško na krátkou chvíli pozvedne hlavičku.

Ve druhém měsíci dítě reaguje na hlasité zvuky, zpravidla leknutím nebo pláčem, dokáže zaměřit předmět ve vzdálenosti 15 cm a při položení na bříško se možná pokusí opřít se ručičkama.

Ve třetím měsíci by dítě ve vzpřímené poloze mělo udržet hlavičku a v poloze na bříšku vydrží delší dobu a zvědavě se rozhlíží.

Ve dvou měsících začíná miminko říkat dlouhé samohlásky „ááá, ééé“. Hlavním komunikačním prostředkem je v tomto věku pláč.

V třech měsících bývá křik už méně častý a výrazně diferencovanější. V třech měsících se děti začínají i hlasitě smát.

Varovné projevy v prvním trimestru

• Pokud drží při lehu na zádech hlavičku trvale jen na jedné straně.
• Výrazné zaklánění hlavy.
• Nestejný pohyb paží.
• Pokud nezvedá kolínka stejně vysoko.
• Když málo pohybuje nožičkami.
• Pokud není schopno zvednout hlavičku v poloze na břiše.
• Pokud lokte nejsou stejně položené.
• Pokud padá do strany.
• Pokud pěstičky drží i na konci třetího měsíce pod hrudníčkem nebo rameny.

Druhý trimestr: 4-6 měsíců

Dítě se již zajímá o své okolí, které živě sleduje, a reaguje na něj úsměvem či pláčem. Ve čtvrtém měsíci dochází k výraznému útlumu primárních reflexů mimo reflexní úchop na dolních končetinách.

Dítě je na zádech stabilní, těžiště je mezi lopatkami, a čile se pohybuje. Hlavičku drží ve střední poloze a spontánně ji otáčí k oběma stranám.

Nohy zvedá vysoko nad podložku, chytá je rukama a později je strká i do úst. Začíná si hrát s rukama a objevuje se koordinace oko-ruka-ústa.

Dítě si začíná dávat hračky do úst a přendává si je z ruky do ruky za kontroly zraku. Při přitažení do sedu začíná hlavičku držet v ose trupu, pak mu ale opakovaně padá dopředu.

V pátém měsíci se začíná otáčet ze zad na bříško. Dítě se v šesti měsících začíná samo přitahovat do sedu, přičemž současně dochází k předklonu hlavy i trupu a pokrčuje nožičky.

Samo se dítě ale ještě neposadí. Pokud dítě posadíme bez opory, sedne si v předklonu, v tzv. „žabí pozici“. Dítě proto pasivně neposazujeme.

Na konci šestého měsíce dítě umí dostat se do „vyššího vzporu“, což znamená, že se vzepře o natažené horní končetiny s otevřenými dlaněmi a vzpřímenou hlavou.

Velké předměty bere šestiměsíční dítě do dlaně dlaňovým úchopem, tedy celou rukou, čtyřmi prsty, bez opozice palce. Dítě uchopí hračku již i přes střední linii těla a tluče hračkou o podložku.

Dítě zpozoruje menší předmět v zorném poli v úhlu 180 stupňů. Fixace je již binokulární.

Do šestého měsíce je ještě normální, že oči občas střídavě šilhají dovnitř. Pokud to však přetrvává i po šestém měsíci, měl by dítě vyšetřit oftalmolog.

Dítě si začíná broukat a houkat. Postupně nesrozumitelně žvatlá „vlastní řeč“, která slouží k aktivaci sluchových a řečových center.

Dítě začíná rozlišovat cizí osoby, ze kterých má strach. Hlasem dokáže již dobře vyjádřit svoje pocity a svoji nespokojenost dává najevo jinak než pláčem.

Varovné projevy ve druhém trimestru

• Pokud dítě pohybuje jednou rukou výrazně méně.
• Pokud si chytá prsty pouze jedné nohy.
• Pokud se přetáčí pouze na jednu stranu.
• Pokud se neopře postupně o natažené paže.

Třetí trimestr: 7-9 měsíců

Za zdravý psychomotorický vývoj dítěte považujeme ten, který probíhá sám, bez zásahu dospělého. Má svou určitou posloupnost, proto je důležité, aby dítě žádnou z vývojových fází nepřeskočilo.

V sedmém měsíci se dítě již otáčí z bříška na záda a osahává si zvednuté nožky. Také si hraje se dvěma hračkami najednou.

Postupně se začíná aktivně plazit a zbývá jen krůček k lezení po čtyřech. Sedmý měsíc je také obdobím pivotace, při které dítě v poloze na bříšku překládá jednu ruku přes druhou.

V osmém měsíci si dítě poprvé sedne do šikmého sedu a tím se poprvé samo dostane do vertikální polohy. Z šikmého sedu nebo z polohy druhého vzpřímení se začne houpat na kolínka.

V osmém měsíci přichází separační úzkost. Je to přirozený vývoj dítěte a je velmi důležité nesnažit se v dítěti ji zlomit.

V devátém měsíci dítě konečně získává možnost volného pohybu po čtyřech. Lezení by mělo být symetrické a koordinované.

Další vrcholnou dovedností třetího trimestru je rovný sed. Dítě objevuje prostor a hloubku, proto rádo hází věci do nádoby, z kočárku ven a všude kolem sebe.

V devátém měsíci začíná rozumět jednoduchým výzvám - „udělej pápá“, „paci-paci“. V tomto období se zrak dítěte zaměřuje na drobné předměty, které již dokáže uchopit palcem.

Čtvrtý trimestr: 10-12 měsíců

První pokusy o stoj přicházejí právě v desátém měsíci. Správný pohyb do stoje by měl být přes takzvaného rytíře, kdy dítě z kleku vysune jednu nohu a druhou je na koleni.

Je dobré sledovat, zda dítě nohy střídá. Pokud ne, je důležité jej k tomu motivovat, aby se správně posílily svaly kolem pánve a kyčle.

Díky tréninku sbírání malých předmětů se jeho prsty staví do špetkového úchopu. Pohyby jemné motoriky jsou zase o kus dál a dítě dokáže vhodit předměty do nádoby s menším otvorem.

Řeč se zdokonaluje a dítě zdvojnásobuje slabiky na baba, tata. Velmi rádo imituje gesta a dokáže poznávat známé obrázky a napodobovat zvuky zvířat.

V jedenáctém měsíci dítě manipuluje s hračkami velmi obratně a pomocí takzvaného pinzetového úchopu zkoumá konečky ukazováčku a palce drobné detaily.

Při oblékání pomáhá nastavením ruky nebo nohy a možná dovede chvíli stát bez opory.

Ve dvanáctém měsíci dítě miluje míčky a když si kutálíte, možná už vám je dokáže poslat zpátky. O věc, kterou potřebuje, si dokáže říci i jinak než jen pláčem.

Ve slovníku má kromě „máma“ a „táta“ pravděpodobně ještě třetí slovo. Období prvního roku je časem velké lásky a také prvních krůčků.

Jestli ale batole na své první narozeniny ještě nechodí, neřešte to, ještě má spoustu času. Počátky chůze se běžně objevují ve 12 měsících, ale uváděné rozpětí je 9-17 měsíců.

Vývoj úchopu a jemné motoriky

Rozvoj jemné motoriky je charakterizován vývojem úchopu. Ve 3-4 měsících se objevuje úchop celou dlaní, zejména ulnární částí.

Před 5. měsícem se zapojuje do úchopu i palec. Před 7. měsícem se objevuje opozice palce při úchopu drobných předmětů.

V 9 měsících se objevuje pinzetový neboli klíšťkový úchop. V 9-10 měsících začíná dítě věci záměrně pouštět.

V prvních týdnech života mají kojenci ruce sevřeny v pěst. Prstíky začne miminko objevovat asi v osmi týdnech věku.

Nejpozději ve čtvrtém měsíci se dosud převážně do pěstičky sevřené prsty uvolní a dítě začíná experimentovat. Pozvolna končí dotýkání předmětů prudkými a nekoordinovanými pohyby.

Brzy lze pozorovat první vůli něco uchopit, později i přendávat předměty z jedné ruky do druhé. Okolo prvních narozenin začíná dítě zdvihat i opravdu malé předměty, ty mu ale do ruky bez dozoru rodičů zatím ještě nepatří kvůli riziku vdechnutí a udušení.

Vývoj řeči

Vývoj řeči do 2 měsíců probíhá v nonverbální fázi. Od 2 měsíců se objevuje vokální hra mezi matkou a dítětem.

Ve 3 měsících přichází žvatlání, zejména samohlásky a, u, e. V 7 měsících dítě napodobuje zvuky řeči.

V 8 měsících se objevují slabiky da, ba, ka. V 10 měsících se může objevit „táta“ nebo „máma“ neadresně.

Od 10. do 11. měsíce dítě vytváří krátké „větičky“, které nemají konkrétní význam, ale mají jednoznačnou formu sdělení, otázky či rozkazu podle rytmu a melodie řeči.

Kolem 1 roku má tento žargon charakter dlouhých „promluv“, při kterých jde jen výjimečně zachytit zřetelné slovo. Ve 12 měsících dítě napodobuje fyzikální zvuky, hlasy zvířat nebo lidských výkřiků.

První řečí miminka je jeho mimika a jeho pláč. Navázání očního kontaktu a první úsměv přichází okolo prvního až druhého měsíce věku.

Obojí už mohou doprovázet pokusy o broukání, které ve třetím až pátém měsíci života postupně přecházejí do období žvatlání.

Kolem devátého měsíce věku dítě začíná hodně rozumět a napodobovat projevy okolí, nejedná se ale ještě o první skutečná slova. Do prvních narozenin se objevují i první skutečná a cílená slova.

Porozumění řeči, tedy pasivní slovník, se vyvíjí rychleji než vyjadřovací schopnost neboli aktivní slovník. Prvním slovům dítě rozumí v 9 měsících.

Psychosociální vývoj kojence

V prvních týdnech života je pláč hlavním prostředkem komunikace. Čas strávený pláčem v prvních 2-3 měsících života narůstá spolu s tím, jak se zkracuje celková denní doba spánku.

Po 12 týdnech věku pláče ubývá, protože se dítě učí reagovat jinak - úsměvem, dotykem a dumláním. V třech měsících se děti začínají hlasitě smát.

Kojenec vnímá realitu jako ekvivalent svého bezprostředního okolí. V prvním půlroce pro něj předmět přestává existovat, jakmile opustí zorné pole.

Až mezi 9.-12. měsícem začíná chápat trvalost předmětů. Komplikovanější hry, například hra na schovávanou, se objevují kolem 9. měsíce.

Mezi 8 a 9 měsíci přichází strach z odloučení a obava z neznámých lidí, takzvaná separační úzkost. Dítě reaguje na cizí lidi pláčem.

Tyto projevy vrcholí v období 15 měsíců a mizejí kolem 2 let věku.

Význam citové vazby

Ačkoliv novorozenec a do značné míry i kojenec působí odevzdaně až bezmocně, neméně než fyzické potřeby potřebuje také blízkost milující osoby.

Ve skutečnosti od samého počátku dochází k velmi podstatné komunikaci, která je základem pro rozvíjení vnímání, myšlení a celé osobnosti dítěte.

Organismus i duševní život dítěte je v tomto věku nejzranitelnější a nejovlivnitelnější v kladném i záporném smyslu. Dítě je emočně plně vybavené a své pocity silně vnímá, jen je dosud nedokáže vyhodnotit ani pojmenovat rozumově.

Kojenci ještě neumějí myslet, a tedy ani manipulovat. Vždy pláčou z nějakého důvodu. Ten se může týkat plné pleny, pocitu hladu či chladu, bolesti v bříšku, stejně jako pocitu nudy či osamění.

Reagujeme-li na pláč kojence citlivě, vkládáme do dítěte instinktivní důvěru k okolnímu světu spolu s jistotou, že jeho pocity jsou důležité. Dítě se cítí v bezpečí.

Na samý závěr ještě připomeňme, že z psychologického pohledu je v prvním roce života tím nejdůležitějším navázání prvního výhradního vztahu s primární pečující osobou, takzvaný attachment.

Pečujeme-li o dítě s láskou a vřelostí, může vzniknout první prototypní zdravá soudržná vazba, která dává základ všem příštím vztahům, jež dítě ve svém životě naváže.

Batolecí období

V batolecím období dítě začíná samostatně s chůzí, umí si podržet hrníček při pití a klíčovým procesem tohoto období je rozvoj jeho autonomie, posilování jeho sebedůvěry a možnost rozvíjet vlastní dovednosti v přátelské a klidné atmosféře.

Je to etapa rozvoje řeči, ve které je matka významnou osobou, která převádí takzvané předřečové projevy do mateřského jazyka srozumitelného i jiným dospělým.

Batolecí období se vyznačuje také procesem individuace, tedy stáváním se sebou samým a formováním psychologického Já.

Vývoj mezi 19. a 21. měsícem

V tomto období se dítě postupně naučí zvednout hračku ze země, aniž by samo upadlo. Snadno si poradí s chůzí vzad a dokáže chodit po schodech pouze s přísunem jedné nohy.

Zvládne se rychle z chůze zastavit, otočit a snadněji kopat do míče, přičemž musí krátkodobě udržet rovnováhu na jedné noze.

Samo si může čistit zuby, pokoušet se umýt si ruce a obličej. Dokáže spolupracovat při oblékání a svlékání.

V tomto období se řeč stává ucelenější a náročnější. Slovní zásoba je velmi variabilní.

Některé děti ve dvou letech používají aktivně cca 30 slov, jiné děti skládají jednoduché věty či souvětí a jejich aktivní slovní zásoba sahá ke 100 slovíčkům.

Do dvou let by ale měly všechny děti klást jednoduché otázky a dávat jednoslovní či dvouslovní odpovědi. Často používají dvouslovná spojení.

Vývoj ve dvou letech

Ve dvou letech dítě začíná chápat rytmus. Díky tanci, který většina dětí miluje, dochází k rozvoji pohybových schopností dítěte.

Dvouleté dítě umí běhat, neumí však ještě zpomalit a zatočit v běhu. Snadno dokáže udělat dřep a znovu si stoupnout.

Do věku 2 let by mělo dítě zvládnout převracet v knížce jemné stránky jednu po druhé. Mělo by se naučit samo obléknout ponožky, čepici nebo kalhoty v pase do gumy.

Zvládne otočit klikou tak, aby si samo otevřelo dveře. Mělo by dokázat postavit věž ze 4 kostek.

Tričko či svetr zvládne natáhnout přes hlavu, ale orientace předního a zadního dílu stále zůstává na dospělém, stejně tak jako provlečení rukou skrz rukávy.

Vaše dítě bude chtít pomáhat jiným a dělat vše samo. Některé děti se dokonce vztekají, pokud cokoli chcete udělat za ně.

V tomto věku začíná být u dítěte více jasná povaha. Může být vůdcem či naopak dítětem, které spíše poslouchá a hloubá nad věcmi.

Zahrnujte dítě více odpovědnostmi, které je schopno zvládnout, například úklidem plastového nádobí z kuchyňské myčky do skříňky nebo úklidem hraček před spaním.

Psychosociální vývoj od dětství k dospělosti

Psychosociální vývoj člověka lze popsat prostřednictvím několika vývojových etap. Každá etapa má své typické potřeby, úkoly a rizika.

Předškolní věk

Předškolní věk bývá označován jako období hry. Je dobou velké kreativity a aktivity, kdy dítě začíná samo spontánně vyhledávat vrstevníky a postupně se uvolňuje z milující, ale také omezující náruče rodičů.

Projevuje snahu po samostatnosti a je velmi dobře, když rodiče v této etapě dokážou své dítě v jeho samostatných pokusech podporovat a nastartují tak významný proces autoregulace.

Dítě by si mělo uvědomit svou jedinečnost, odlišnost a možnosti rozhodovat o sobě, o tom, s kým si chce hrát, s čím si chce hrát, kdy chce odpočívat, kdy si chce povídat a kdy chce být samo.

Pro toto období je velmi důležité, mají-li děti trpělivé dospělé ve svém okolí, kteří se s nimi baví o životě, vypráví jim rodinné historky, učí je rodinné rituály a berou je do společných činností.

Mladší školní věk

Jde o dobu takzvaného naivního realismu, kdy dítě potřebuje mít dospělého, kterému důvěřuje a který mu věnuje svůj čas a především mu skutečně aktivně naslouchá.

Rodič musí v této době využít svou znalost dítěte a pomoci mu s tím, aby se ono samo naučilo znát své možnosti, talent, ale i limity.

Je to věk, kdy děti chtějí trávit čas s rodiči a čas, který jim rodiče věnují, vnímají jako odměnu.

Je to období takzvaného hodného dítěte, kdy dítě chce dělat svým autoritám jen radost. Když mu to ale ony neumožní, upozorňuje na sebe alespoň uličnictvím, průšvihy, problémy i únikem do nemoci.

Dospívání

Dospívání je doba fyziologických i psychosociálních změn. Probíhá jinak rychle a brzy u dívek a jinak u chlapců.

U děvčat začíná dříve, ale u chlapců postupuje rychlejším tempem, takže kolem 15 let se náskok děvčat s chlapci vyrovnává.

V tomto období mluvíme o takzvaném kritickém realismu, kdy dospívající projevují značnou kritičnost nejen vůči svým dospělým autoritám a společnosti obecně, ale také vůči sobě.

Jsou nespokojení s tím, jak vypadají a jak se jim mění tělesné proporce. Utíkají se k dennímu snění, kde si představují ideální autority, ideální společnost a především ideálního sebe sama.

Je to doba, kdy hledají vlastní identitu a pokládají si otázky typu: Kdo jsem já, jak mě vidí ostatní, jaké mám perspektivy a pro co mám talent?

Mají pochybnosti o své roli ve společnosti, a proto se uchylují k opoře skupinové identity. Jsou plně zaměřeni na zkoumání sebe sama.

Velké množství suicidálních pokusů je právě v této věkové kategorii. Mnoho pocitů osobnostní rozkolísanosti nemá svůj zdroj jen v hormonálních změnách, ale také v dozrávání kognitivních struktur, se kterými souvisí nástup abstraktního myšlení.

Rodiče dospívajících by měli být vyzbrojeni trpělivostí a tolerancí. Měli by jim věřit, že si s nástrahami tohoto období sami poradí a měli by si být jisti tím, že se jim jejich děti za několik let opět mentálně vrátí, ale už v jiné roli, v roli dospělých a samostatných členů rodiny.

Mladá dospělost

V období mladé dospělosti se hlavním psychickým úkolem stává vytváření intimních vztahů a hledání rovnováhy mezi samostatností a blízkostí k druhým lidem.

Člověk postupně přebírá odpovědnost za vlastní rozhodnutí, partnerské vztahy, pracovní směřování a způsob života. Dřívější zkušenosti s citovou vazbou, sebedůvěrou a řešením konfliktů se promítají do způsobu, jakým vytváří důvěrné vztahy.

Dospělost

V dospělosti se vývoj zaměřuje především na tvořivost, péči o další generaci, pracovní uplatnění, partnerské a rodinné vztahy a schopnost přispívat širšímu společenství.

Podle Eriksona je vývojovým úkolem dospělosti kreativita versus stagnace. Kreativita zde neznamená pouze uměleckou činnost, ale také schopnost vytvářet, pečovat, předávat zkušenosti a podílet se na rozvoji druhých.

Dospělý člověk se učí přijímat vlastní omezení i odpovědnost za své jednání. Vývoj osobnosti pokračuje prostřednictvím nových životních rolí, změn vztahů, rodičovství, práce, ztrát i nově získaných zkušeností.

Stáří a celoživotní vývoj

Ve stáří se člověk vyrovnává s proměnami tělesných schopností, společenského postavení a životních rolí. Vývojovým úkolem je sebeintegrace versus rozklad.

Sebeintegrace znamená schopnost přijmout vlastní život jako celek, vyrovnat se s úspěchy i nezdary a nalézt smysl v prožitých zkušenostech.

Vývoj člověka tedy nekončí dosažením dospělosti. Mění se jeho podoba: zatímco u kojence jde především o rychlé zrání těla, nervového systému, smyslů, motoriky a základní citové vazby, u dospělého člověka jde více o osobnostní zralost, vztahy, odpovědnost, tvořivost a schopnost přijímat proměny života.

tags: #kojenec #dospely #vyvoj