Mateřství je individuální zkušenost, která zahrnuje emocionální, fyzické a sociální změny související s těhotenstvím, porodem a péčí o dítě. Happening Bodies in Progress (Extended) tuto zkušenost otevírá jako veřejný umělecký dialog o proměně ženského těla, jeho síle i zranitelnosti a o hranici mezi osobní volbou, společenským očekáváním a mateřskou rolí.
Na jevišti se setká skupina žen, které se právě nacházejí ve 2. či 3. trimestru těhotenství. Skrze pohyb prozkoumají své proměňující se tělo, jeho sílu i zranitelnost.
Těhotné tělo jako umělecký prostor
Nezávislá umělecká platforma ME-SA přichází s novinkou Bodies in Progress (Extended). Jedná se o pokračování úspěšného projektu Bodies in Progress Martiny Hajdyla Lacové, oceněného cenou Thálie.
Tento jedinečný koncept propojuje tanec, performativní umění a otevřený dialog s vlastním tělem v průběhu těhotenství. Jedenáct performerek v pokročilém stádiu gravidity vystoupí 7. dubna od 19 hodin ve Venuši ve Švehlovce v rámci festivalu Venušiny dny.
Představení bude jednorázovým neopakovatelným zážitkem, jeho uvedení bude tedy premiérou i derniérou zároveň. Choreografkou a iniciátorkou je Martina Hajdyla Lacová, která loni vystupovala mezi 22. a 38. týdnem těhotenství a získala za Bodies in Progress cenu Thálie v kategorii Alternativní divadlo.
Sólo, které tančila během vlastního těhotenství, a v němž se s každou reprízou blížila porodu, jí bylo inspirací v mnoha směrech. „Jako člověk, který svou tvorbu zakládá na tělesnosti, jsem během prvních dvou těhotenství procházela obdobími pochybností a nejistoty z neustálých fyziologických proměn.
Schovávat své tělo mi připadalo přirozené. Až třetí těhotenství - tím, že neplánovaně zasáhlo do mých plánů - mi poskytlo příležitost proměnit očekávanou stopku v něco živého a tvořivého,” říká choreografka a tanečnice Martina Hajdyla Lacová.
Žena, tělo a proměna identity
V další části svého projektu se Hajdyla zaměřuje na výpovědi i dalších tanečnic, umělkyň a performerek. Co znamená být tanečnicí a zároveň těhotnou ženou? Jak může být těhotenství nejen soukromou zkušeností, ale i sdíleným uměleckým zážitkem?
„Těhotenství mění tělo i mysl, ale zároveň staví ženu do paradoxní situace - jsme oslavované a chráněné, ale zároveň naše autonomie ustupuje do pozadí. Tento projekt je nejen uměleckou performancí, ale i výzvou k veřejnému dialogu o tom, jak společnost vnímá mateřství,” říká o Bodies in Progress (Extended) dramaturgyně Maja Hriešik.
Projekt reflektuje nejen individuální zkušenosti performerek, ale i širší společenské otázky spojené s těhotenstvím a vnímáním ženského těla. Otevírá témata očekávání, transformace, ale i tlaku společnosti na mateřství a umělecký výkon.
Performance se koná v rámci festivalu Venušiny dny. A je také součástí Bazaar festivalu, kdy 28. března od 18 hodin umožní nahlédnout do příprav v rámci formátu sdílení odvážné praxe.
Celý proces tvorby i samotnou performance bude natáčet dvojice slovenských filmových dokumentaristů Jana Bučka Kovalčiková a Michal Fulier za účelem vzniku audiovizuálního díla pojednávajícího o tématu těhotenství.
Co těhotenství dělá s tělem
Mateřství jako individuální volba
Mateřství se obvykle definuje jako stav nebo funkce matky, tedy ženy, která rodí a vychovává dítě. Mateřství zahrnuje celou řadu emocionálních, fyzických a sociálních změn, které souvisejí s těhotenstvím, porodem a péčí o dítě.
Jeho podoba záleží na mnoha faktorech, jako jsou kulturní normy, individuální preference a okolnosti, v nichž ženy žijí. Některé ženy si přejí být matkami a těší se na péči o své dítě, zatímco jiné ženy se rozhodnou pro život bez dětí.
Mateřství zahrnuje péči o dítě a jeho výchovu, včetně učení dítěte novým dovednostem, rozvíjení jeho schopností a přenášení hodnot a tradic rodiny. Je důležité si uvědomit, že mateřství je individuální zkušenost a každá matka a každé dítě jsou jedinečné.
Je důležité, aby se mateřství stalo respektovanou volbou, kterou si každá žena může učinit na základě svých vlastních představ a potřeb. Z feministického pohledu je mateřství stav, kdy žena přebírá zodpovědnost za péči o dítě: to ale neznamená, že je žena ztotožněná s mateřskou rolí a stereotypy, které jí přiřazuje společnost.
Součástí feministického mateřství je také boj za rovnost příležitostí pro matky a otce a snaha o odstranění patriarchálních stereotypů spojených s mateřstvím.
Náhradní mateřství jako mateřství na hraně
Ještě nedávno se u nás o náhradním mateřství moc nemluvilo, a pokud se provádělo, pak to bylo skoro v utajení. Stát se náhradní mámou a využít „služeb“ náhradní matky nebylo vůbec snadné.
Teď se zdá, že se ledy pohnuly. Touha po dítěti dovede mnohé neplodné páry k adopci nebo pěstounské péči, ovšem existuje i jiné řešení a tím je takzvané surogátní mateřství (náhradní).
Jak říká primářka Milada Brandejská, vedoucí IVF programu kliniky GENNET v Praze, jde o postup, který rozšiřuje spektrum léčebných možností reprodukčního problému a umožnuje mít potomka s vlastní genetickou výbavou i těm ženám, které si z medicínského důvodu nemohou těhotenství dovolit.
„Nikdy v životě bych svého muže nepřesvědčila, abychom si dítě adoptovali, i když ta možnost tu byla. Osobně bych bez problémů akceptovala ‚cizí‘ dítě, kterému dáme domov. Manžel je ale proti, takže jediná možnost, která nám momentálně zbývá, je náhradní mateřství,“ říká osmatřicetiletá Sylva z Prahy.
Proč ženy a páry náhradní mateřství zvažují
Náhradní mateřství je de facto institut, který je poslední nadějí pro bezdětné páry. Ale jak říká Kateřina Veselá, ředitelka brněnského centra Repromeda, tahle možnost je eticky, právně i sociálně velmi složitá a měla by být chápána jako metoda rezervní.
„Pokud je jiná cesta, která by vedla k úspěchu, je třeba ji využít. Nicméně jde o metodu, která má v medicíně svoje místo, a celé věci by velmi prospělo, pokud by institut náhradního mateřství byl plně legalizován,“ dodává Kateřina Veselá.
„Důvodů, které přivádějí páry s žádostí o náhradní mateřství, je několik a vždy souvisejí se zdravotním stavem ženy, která fyziologicky není schopná počít dítě nebo dítě donosit.
Nejčastějším důvodem jsou vrozené vývojové vady dělohy, operace či úrazy, jež vedou k odejmutí dělohy. Velkou část tvoří i pacientky po onkologické léčbě, kterou úspěšně zvládly.
Z pohledu onkologického jsou již v pořádku, ale jejich děloha není schopna uhnízdění embrya či donošení plodu. Část tvoří také ženy s chronickým onemocněním, které je díky léčbě kompenzované, ale těhotenství by vedlo k zásadnímu zhoršení nemoci,“ vysvětluje Kateřina Veselá.
Osobní příběhy a hranice mateřského pouta
„Už mám tři děti a všechna těhotenství proběhla bez komplikací. Taky jsem už věděla, že další dítě mít nechci. Před rokem a půl mi moje kamarádka řekla, že nemůže mít děti, protože se narodila s vrozenou vadou dělohy.
Byl to pro mě šok, právě ji jsem si vždycky jako mámu uměla představit. Tak jsem brousila po internetu a zjistila jsem, že existuje náhradní mateřství.
Moc dlouho jsem se nerozmýšlela, promluvila jsem si se svým mužem, pak s kamarádkou, a nabídla se jí jako náhradní matka. Že bych jí pak dítě po porodu nedala? Neměla jsem s tím problém, moc dobře vím, že to mateřské pouto si sice vytváříte i během těhotenství, ale to ‚nej‘ vzniká až po porodu, kdy dítě krmíte, hladíte a konejšíte.
Jednoduše: nelituji ani na okamžik, že jsem své kamarádce pomohla.“ Miriam (42)
Čtyřicetiletá Jana přišla před pár lety o dělohu, vajíčka si však předtím nechala zmrazit. Co kdyby. Věděla ale, že vlastní dítě bez dělohy nikdy donosit nemůže.
Přesto zoufale toužila po tom, aby měli s manželem svého vlastního potomka. Když jí pak kamarádka, která žije v Americe, vyprávěla o možnosti „pořídit“ si náhradní matku, která by za ni dítě donosila, okamžitě se o tuto metodu začala zajímat i napříč českými klinikami.
Oslovili tehdy jednu, která tuto službu dokonce nabízela na svých stránkách, a poté, co si zjistili všechny podrobnosti o průběhu a postupu, rozjeli akci „hledání“ náhradní matky.
„Moc dlouho jsme ale nehledali, překvapivě se sama nabídla moje mladší sestra, která už měla dvě děti. Vůbec jsem nebyla schopná slov, když mi to řekla. Tekly mi slzy dojetím, co všechno pro mě byla ochotná udělat.
Už jsou to dva roky a s manželem máme nádhernou dcerku. Ano, nebylo to snadné, celý proces byl velmi psychicky náročný nejen pro mě, ale i pro náhradní matku, ale jsem jí neskonale vděčná,“ vypráví Jana svůj příběh.
Právní nejistota náhradního mateřství
Balancování na hraně zákona je bohužel realitou: český právní řád náhradní mateřství nijak neřeší, ale taky ani nijak neupravuje. „Jde tedy o oblast právem nezakázanou, ale také nijak neregulovanou,“ říká právnička Daniela Kovářová.
Není to totiž vůbec jednoduché a například podle právničky Kláry Samkové nelze surogátní mateřství nijak ošetřit, protože zákon jednoznačně říká, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila.
„U nás však soudy žádný precedenční spor neřešily, patrně si budeme muset na nějaký počkat a možná pak dojde k legislativní změně. Na druhé straně to znamená, že s tímto institutem žádný zásadní problém (včetně finančního či vynutitelnosti smluv a plnění) není, což je docela dobrá zpráva.
A moudré pravidlo říká: neměň nic, co funguje. V dnešní době, kdy právem regulujeme kdeco, je to nejspíše dobře,“ dodává Daniela Kovářová.
Jak proces náhradního mateřství probíhá
Pokud je náhradní matka vdaná, je to potenciální problém, protože automaticky je otcem dítěte manžel náhradní matky. Některé kliniky proto oplození vdaných náhradních žen neprovádějí.
Poté proběhne umělé oplodnění, při kterém se použije vlastní vajíčko maminky ze žadatelského páru. Při tomto procesu nemůže být dárkyní vajíčka náhradní matka!
Vy jako objednatelka zaplatíte jako samoplátce kompletní vyšetření náhradní matky, náklady na léky, konzultace a výkon umělého oplodnění. Jakmile vám potvrdí těhotenství, váš manžel uzná se souhlasem těhotné ženy, tedy náhradní matky, otcovství.
Tím se stane otcem se všemi právy a povinnostmi. Po narození dítěte se náhradní matka vzdá dítěte a to je automaticky svěřeno do péče otce. Následně pak vy jako žadatelka, tedy biologická matka, musíte požádat o osvojení.
| Fáze | Podstata procesu |
|---|---|
| Výběr náhradní matky | Pár si náhradní matku hledá sám, nikoli klinika. |
| Posouzení vhodnosti | Etická komise kliniky individuálně posoudí, zda je případ vhodný. |
| Léčba a oplodnění | Náhradní matka obdrží vajíčko ženy z páru, které je oplodněno mužem z páru. |
| Uznání otcovství | Muž z páru uznává otcovství. |
| Porod a péče o dítě | Náhradní matka porodí, vzdává se dítěte a dítě je svěřeno do péče muže z platícího páru. |
| Osvojení | Žena z páru požádá o osvojení dítěte svého partnera. |
Výběr náhradní matky a psychická zátěž
Celý proces má podle Davida Rumpíka, ředitele zlínské Kliniky reprodukční medicíny a gynekologie, velmi přísná pravidla a existuje kolem toho i řada rizik, o nichž by měli všichni zúčastnění vědět.
Pravda, po medicínské stránce se nedá říct, že by to bylo tak složité. „Proces v podstatě kopíruje léčbu s darovanými vajíčky. Důležitá je synchronizace cyklů genetické a surogátní matky.
Složitost je opravdu spíše v právním postupu a hlavně ve výběru náhradní matky,“ říká Milada Brandejská. Tu si totiž opravdu hledá bezdětný pár sám, nikoli klinika. A to není vůbec snadné.
„Výběr náhradní matky by měl splňovat některé podmínky, například předpoklad plného fyzického i duševního zdraví. Další otázkou je důvěra mezi náhradní matkou a zájemci o náhradní mateřství, která je velmi křehká a zároveň stěžejní a lehce zranitelná.
I tato část procesu institutu náhradního mateřství by měla být do budoucna právně jistější a přehlednější, zejména ve vztahu k zájemcům,“ vysvětluje Kateřina Veselá.
Přesně jak říká Jana: proces náročný nejen psychicky, ale taky se svými pravidly.
Dohoda, která nemůže zaručit předání dítěte
Pokud třeba právě teď hledáte náhradní matku, měli byste vědět, že existují určitá právní úskalí. O těch by vás měli informovat na klinice, kde metodu nabízejí, respektive byste měli být podrobně poučeni právníkem.
Co když se totiž náhradní matka po porodu rozhodne, že dítě nedá a nechá si ho? Podle zákona je ona matkou, nikoli vy jako „žadatelka“ a dárkyně vajíčka.
Mohou se objevit mateřské pudy, se kterými nic nenaděláte. Chráněná není ani náhradní matka, ani ta, která služeb náhradního mateřství využila.
Bohužel, jakmile se náhradní matka rozhodne, že si dítě ponechá, neexistuje u nás žádná právnická možnost, jak ji přimět k jinému rozhodnutí. Celý proces je tedy postaven na dohodě dvou stran, ale smlouvu na dítě podepsat nemůžete.
Finanční kompenzace a hranice dobrovolnosti
Náhradní mateřství, stejně jako darování oocytů, nesmí být spojeno s finanční odměnou za tuto službu. Jistě je však přijatelné, aby náhradní matce byly kompenzovány přiměřené výdaje na cestovné v souvislosti s léčbou a zdravou stravou v těhotenství, náklady na ošacení, náhrada ušlé mzdy či další náklady související s graviditou.
Pokud si myslíte, že si jen tak přijdete na vámi vybranou kliniku a řeknete „najděte nám náhradní matku, chceme dítě“, pak jste na velkém omylu.
Pár najde náhradní matku, například na internetu nebo na klinice asistované reprodukce. Etická komise kliniky individuálně posoudí, zda je tento případ vhodný pro institut náhradního mateřství.
Žena, která touží po dítěti, má zdravotní handicap. Nejčastěji má nefunkční dělohu nebo jiná chronická onemocnění. Musí jít o medicínský důvod, nikoli kosmetický.
Lékař kladně vyhodnotí zdravotní a psychickou způsobilost náhradní matky. Pár s náhradní matkou navštíví právníka a uzavírají smlouvu.
V ní jsou stanoveny podmínky předání dítěte i finanční odměna. Pár platí kompletní vyšetření náhradní matky, léky, konzultace s klinikou i samotné umělé oplodnění.
Smlouva samozřejmě vyžaduje dobrovolnou dohodu. Nejde-li o smlouvu pod nátlakem, není na ní nic nelegálního. Pravda, vše je poněkud na hraně.
Za kvalitní právnickou dizertaci by stála otázka dobrovolnosti a sociálního nátlaku při smlouvě. Dejme tomu tzv. dluhová past může dosti tlačit.
Mateřství mezi autonomií, péčí a společenským tlakem
Happening mateřství na hraně ženy nespočívá pouze v samotném těhotenství. Dotýká se také otázky, komu ženské tělo patří, kdo o něm rozhoduje a zda je možné mateřství oddělit od biologického těhotenství, porodu, péče a společenských představ.
Těhotenství mění tělo i mysl, ale zároveň staví ženu do paradoxní situace - jsme oslavované a chráněné, ale zároveň naše autonomie ustupuje do pozadí.
Stejný rozpor se objevuje u performerek, které své těhotné tělo vystavují pohledu veřejnosti, i u náhradních matek, jejichž tělo se stává prostředkem k uskutečnění rodičovské touhy jiné ženy nebo páru.
Mateřství proto nelze chápat jako jediný předem daný model. Zahrnuje péči o dítě a jeho výchovu, ale jeho podoba záleží na kulturních normách, individuálních preferencích a okolnostech, v nichž ženy žijí.
Je důležité, aby se mateřství stalo respektovanou volbou, kterou si každá žena může učinit na základě svých vlastních představ a potřeb. Součástí feministického mateřství je také boj za rovnost příležitostí pro matky a otce a snaha o odstranění patriarchálních stereotypů spojených s mateřstvím.